Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1596/10

Ústavní soud rozhodl dne 22. června 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera o ústavní stížnosti Ing. J. S. a D. S., zastoupených JUDr. Marií Chalupovou, advokátkou se sídlem v České Třebové, Čechova 396, adresa pro doručování: Praha 2, Neklanova 30, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 10. 3. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelé svou ústavní stížností napadají, s tvrzením porušení práva na soudní ochranu, jakož i porušení d a a y ČR, v záhlaví označené rozhodnutí dovolacího soudu a domáhají se jeho zrušení spolu se zrušením rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 8. 4. 2009.

Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti a připojených příloh, byl rozhodnutím odvolacího soudu shora označeným v řízení, v němž měli stěžovatelé postavení žalovaných, změněn zamítavý rozsudek soudu I. stupně - Okresního soudu v Benešově sp. zn. ze dne 15. 7. 2008, tak, že stěžovatelům jako žalovaným byla stanovena povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně jako bezdůvodné obohacení částku 120.000,- Kč s příslušenstvím, v zamítavém výroku ohledně části úroků z prodlení byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Dovolací soud pak ústavní stížností napadeným rozsudkem dovolání stěžovatelů proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu zamítl, když se v podstatě ztotožnil s právním posouzením věci odvolacím soudem, totiž s tím, že o uzavření kupní smlouvy týkající se nemovitosti stěžovatelů jednal s žalobci realitní makléř E. S. jako přímý zástupce stěžovatelů, což znamená, že jednal jejich jménem a na jejich účet, a porušil-li ústní dohodu uzavřenou mezi ním a stěžovateli tím, že jim žalobci zaplacený rezervační poplatek (žalovanou částku 120.000,- Kč) nepředal, je na stěžovatelích, aby se takovému jednání bránili soudní cestou; není však možné, aby tímto jednáním byli na svých právech kráceni žalobci, kteří neměli důvod pochybovat o tom, že E. S. je přímým zástupcem stěžovatelů. Shodně se soudem odvolacím tak dospěl k závěru, že v tomto sporu subjektem pasivně legitimovaným jsou stěžovatelé a nikoliv jmenovaný makléř. Za správný také považoval výklad odvolacího soudu, který na základě provedeného dokazování zaplacený rezervační poplatek posoudil jako zálohu na kupní cenu s tím, že ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že kupní smlouva mezi účastníky nebude uzavřena, odpadl právní důvod, na jehož základě byla platba v podobě rezervačního poplatku poskytnuta.

Proti tomuto rozhodnutí směřuje ústavní stížnost v níž stěžovatelé porušení práva na soudní ochranu a označených článkůy ay ČR v podstatě spatřují v nesprávném posouzení věci, neboť, jak uvádějí, byli odsouzeni vrátit žalobcům částku, kterou od realitního makléře neobdrželi, nikdy nebyli v žádném přímém natož smluvním vztahu se žalobci a soudy tím, jak rozhodly, tento vztah vykonstruovaly. Otázka vrácení žalované částky je dle jejich přesvědčení otázkou posouzení rezervační smlouvy a důvodů, proč nebyla uzavřena kupní smlouva, nikoliv aplikací institutu bezdůvodného obohacení.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelů napadeným rozhodnutím Ústavní soud nezjistil. Nejvyšší soud, který ve smyslu ustanovení , je právě tím soudním orgánem, jenž ve věcech patřících do pravomoci soudů v občanskoprávním řízení je především povolán k zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování, v odůvodnění svého rozhodnutí, které Ústavní soud považuje za ústavně konformní, reagoval na námitky stěžovatelů a vysvětlil, z jakých důvodů považuje závěr odvolacího soudu o pasivní legitimaci stěžovatelů ve sporu za správný. Na zdůvodnění napadeného rozhodnutí dovolacího soudu, reagujícího v podstatě i na námitky stěžovateli nyní opakované v ústavní stížnosti, možno odkázat a uzavřít, že v řádně vedeném procesu nebyla napadeným rozhodnutím porušena ústavně zaručená práva stěžovatele.

Za tohoto stavu byla ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 22. června 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu