Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 503/10

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Ing. J. Š., právně zastoupeného JUDr. Miroslavem Pindešem, Ph.D., advokátem se sídlem advokátní kanceláře Bučovice, Zámecká 550, směřující proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2008, č.j. -629, a Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2009, č.j. -866, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel podání navrhovatele, kterým se domáhal zrušení v návrhu napadených rozhodnutí obecných soudů. Navrhovatel ve svém podání, učiněném prostřednictvím právního zástupce uvedl, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho zaručených práv, zakotvených v , a v d (dále jen ""), jakož i v , a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. dubna 2008, č.j. -566 byl stěžovatel shledán vinným a odsouzen pro trestný čin týrání svěřené osoby dle § 215 odst. 1 a 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona v tehdy platném znění, (dále jen "trestní zákon"), a současně zproštěn obžaloby pro trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném domě nebo bytě, podle § 215a odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákona. Městský soud v Praze rozhodl o odvolání napadeným usnesením, jímž potvrdil rozsudek nalézacího soudu v odsuzující části a část zprošťující zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl stěžovatel dovoláním, o němž Nejvyšší soud ČR rozhodl shora napadeným usnesením (č.1). Ještě dříve něž dovolací soud vydal napadené usnesení zabýval se nalézací soud jednáním stěžovatele specifikovaným ve zrušené části původního rozsudku. Dne 6. listopadu 2008 pak Obvodního soudu pro Prahu 4 nově rozhodl a rozsudkem č.j. -783, shledal stěžovatele vinným a odsoudil jej pro trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném domě nebo bytě podle § 215a odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákona. K následnému odvolání stěžovatele Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. dubna 2009, č.j. -824, částečně zrušil ve výroku o vině i trestu. I toto rozhodnutí napadl stěžovatel dovoláním (č.2). O obou dovoláních rozhodl Nejvyšší soud ČR dne 21. října 2009, pod č.j. -866 (č.1), a č.j. -871 (č.2). Obě usnesení Nejvyšší soud ČR postoupil datovou schránkou soudu prvého stupně, který je založil do spisu jako č.l. 878 a násl. S označením -878 byla usnesení Nejvyššího soudu zaslána adresátům, tedy i stěžovateli a jeho právnímu zástupci.

Jak Ústavní soud zjistil ze zapůjčeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, bylo napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, jakožto posledního procesního prostředku, který zákon k ochraně práv stěžovatele přiznává, doručeno právnímu zástupci stěžovatele stěžovateli dne 16. prosince 2009 v 15.57 hod; stěžovateli pak bylo vhozeno do schránky (doručeno podle ve spojení s § 63 odst. 1 trestního řádu) dne 17. prosince 2009 v 8.04 hod.

Ústavní soud, s přihlédnutím ke své ustálené judikatuře, odkazuje na ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), podle kterého je ústavní stížnost možno podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práv poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon navrhovateli přiznává bylo, jak již výše uvedeno, doručeno 17. prosince 2009 a zákonem stanovená lhůta marně uplynula v pondělí 15. února 2010. Návrh k Ústavnímu soudu byl podán elektronicky bez zaručeného elektronického podpisu teprve v pátek dne 19. února 2010 ve 22.21 hod. (absence zaručeného podpisu byla zhojena postupem podle , návrh byl doplněn písemným podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 22. února 2010). Z uvedeného je tedy patrné, že podání k Ústavnímu soudu bylo učiněno až po uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání ústavní stížnosti.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po zákonem o Ústavnímu soudu stanovené lhůtě pro jeho podání. Proto Ústavní soud rozhodnul jak je ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2010

JUDr. Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka