Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1306/10

Ústavní soud rozhod dne 30. června 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O. G., roz. K., zastoupeného JUDr. Annou Krúpovou, advokátkou v Čáslavi, Klimenta Čermáka 136, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2010 sp. zn. a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2010 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 4. 5. 2010, řádně doplněnou podáním ze dne 16. 6. 2010, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2010 sp. zn. , kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2010 sp. zn. , jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy trestního řízení. Dle stěžovatele uvedenými dvěma usneseními byly porušeny y, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

V ústavní stížnosti stěžovatel, stejně jako ve svém návrhu na obnovu řízení a v následné stížnosti, argumentoval tím, že má právo na povolení obnovy řízení, neboť trestní zákon č. 140/1961 Sb. byl od 1. 1. 2010 nahrazen novým trestním , přičemž zajisté by posouzení jednání stěžovatele bylo dle nového trestního zákona mírnější (místo vraždy by přišel do úvahy trestný čin zabití, kde je trestní sazba nižší než u trestného činu vraždy). Stěžovatel současně nově v ústavní stížnosti poukázal na , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "".

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je orgánem povolaným k ochraně ústavně zaručených práv a svobod fyzických a právnických osob; stěžovatel podává ústavní stížnost, avšak z této není vůbec patrno žádné porušení základních práv a svobod stěžovatele. Jediným argumentem stěžovatele je vydání nového trestního (účinného po pravomocném stěžovatelově odsouzení), ze kterého, bez ohledu na zákonem vyžadované podmínky pro obnovu řízení, dovozuje své právo na obnovu řízení. S tímto tvrzením stěžovatele se však obecné soudy v napadených dvou usneseních dostatečně vypořádaly a postačí proto na jejich rozhodnutí odkázat. Soudy se logicky a přehledně vyjádřily k podmínkám pro obnovu trestního řízení dle trestního řádu, ke skutečnosti nového trestního zákona (včetně jeho přechodných ustanovení), a rovněž k (ne)možnosti kvalifikovat stěžovatelovo jednání dle nového trestního zákona jako trestný čin zabití. Ústavní soud nespatřuje v úvahách a závěrech obou obecných soudů nic protiústavního, stejně tak odůvodnění jejich rozhodnutí jsou zcela dostatečná. Nový argument stěžovatele o potřebě aplikace (míní zajisté odst. 1 tohoto ustanovení) je nepřípadný, neboť v dané věci se nejedná o situaci zrušení právního předpisu Ústavním soudem v postavení tzv. negativního zákonodárce; dovolávané ustanovení zde nepřichází do úvahy.

Ústavní soud nemá za to, že by obecné soudy napadenými dvěma usneseními porušily stěžovatelova ústavně zaručená práva (stěžovatelem dovolávané právo na spravedlivý proces), proto postupoval dle a ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2010

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu