Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1559/10

Ústavní soud rozhodl dne 30. června 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. Š., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Klapkou, advokátem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 8, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2010 č. j. -38, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v a d.

Napadeným usnesením Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že stěžovatel je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 9.900,- Kč (výrok I.) a dále rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 800,- Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně nepostupoval správně, když stěžovateli, který procesně zavinil zastavení řízení, neuložil povinnost nahradit žalované náklady řízení. Z tohoto důvodu odvolací soud změnil nákladový výrok soudu prvního stupně.

Stěžovatel v ústavní stížnosti napadá tento výrok usnesení Krajského soudu v Brně tvrzením o vadách řízení jak hmotněprávní, tak i procesní povahy. Polemizuje se skutkovými okolnostmi i s právním hodnocením zpětvzetí návrhu ve vztahu k rozhodování o náhradě nákladů řízení a prosazuje svůj vlastní pohled na věc. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud jen do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší s ohledem na ustanovení y ČR. Sama skutečnost, že odvolací soud vyslovil právní názor, který stěžovatel nesdílí, nezakládá sama o sobě oprávněnost ústavní stížnosti.

Ústavní soud se nezabývá přehodnocováním dokazování prováděného obecnými soudy. To mu přísluší pouze za situace, kdy by v procesu dokazování byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Ústavní soud taktéž odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž se Ústavní soud k otázkám náhrady nákladů řízení staví velmi rezervovaně, neboť považuje rozhodnutí o náhradě nákladů řízení za výlučnou doménu obecných soudů. Ústavní soud se zabývá náhradou nákladů řízení pouze v případě, když zjistí porušení zákona s přesahem do ústavněprávní roviny. Taková situace však v daném případě nenastala.

Na základě argumentů stěžovatele se Ústavní soud zabýval ústavností předmětného řízení a přezkoumal napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Tento soud přesvědčivě a srozumitelně objasnil, že při zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu musí soud vždy postupovat podle ustanovení a při rozhodování o náhradě nákladů řízení zkoumat, zda žalobce procesně zavinil zastavení řízení nebo zda návrh byl podán důvodně a ke zpětvzetí došlo v důsledku chování žalovaného. Jak uvedl odvolací soud " zastavuje-li soud řízení, zabývá se při rozhodování o nákladech řízení nejprve tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění je třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tj. podle procesního výsledku a nikoli podle hmotného práva, neboť pak by se jednalo o posouzení důvodnosti nároku ve věci samé". Odvolací soud se zabýval i dalšími námitkami stěžovatele, zopakovanými v ústavní stížnosti, a řádně se s nimi vypořádal.

Ústavní soud dospěl k závěru, že odvolací soud správně zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něj právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnil a jež jsou nejen v souladu s obecným právem, ale i ústavně konformní. V této souvislosti lze v dalším jen odkázat na odůvodnění jeho napadeného usnesení. Nedošlo tedy k porušení a d, neboť Ústavní soud neshledal nic, co by věci dávalo ústavněprávní rozměr.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2010

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu