Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1470/10

Ústavní soud rozhodl dne 3. června 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. Janem Tarabou, advokátem se sídlem v Písku, Prokopova 339, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. ze dne 1. 4. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou včas podanou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces (d) jakož i porušení y ČR, v záhlaví označené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti a obsahu napadeného rozhodnutí, bylo jím v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, v němž měl stěžovatel postavení žalovaného, ve výrocích o nákladech řízení státu potvrzeno usnesení soudu I. stupně. Ten po schválení smíru uzavřeného účastníky řízení - podle něhož tito zrušili své podílové spoluvlastnictví k nemovitostem a vypořádali je tak, že tyto připadly do výlučného vlastnictví žalobkyně, která se zavázala zaplatit stěžovateli za stanovených podmínek částku 390.000,- Kč, přičemž účastníci se v rámci smíru dohodli i o svých nákladech řízení, že si je ponese každý ze svého - uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 23.007,65 Kč a stěžovateli pak povinnost zaplatit státu částku 4.349,85 Kč. Odvolací soud, který výroky rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení státu posuzoval z podnětu odvolání podaných oběma stranami, tak učinil s podrobným zdůvodněním svých potvrzujících závěrů. Proti usnesení odvolacího směřuje ústavní stížnost stěžovatele, který porušení svých práv spatřuje v podstatě v chybném a nedostatečně zdůvodněném rozhodnutí o nákladech řízení státu. Ve stížnosti obsáhlým způsobem popisuje průběh řízení před obecnými soudy, především před soudem I. stupně, jehož postup včetně vydaného rozhodnutí podrobuje obsáhlé kritice, obdobně jak to činil v odvolání, soudům obou stupňů vytýká nepředvídatelné a "protijudikaturní" postupy. Poukazuje na své postoje v průběhu řízení i na postoje protistrany, předkládá svůj názor na hodnocení okolností případu pro účely rozhodování o nákladech řízení státu a domáhá se zrušení napadeného rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ve své judikatuře týkající se nákladů řízení dává Ústavní soud najevo, že otázka nákladů řízení může dosáhnout ústavněprávní dimenze toliko v případě extrémního vybočení z pravidel upravujících řízení a že porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu d je postup soudu, který je zcela zjevně chybnou aplikací příslušného procesního ustanovení, resp. jeho odůvodnění je zcela nedostačující. Tak tomu však podle Ústavního soudu v daném případě není.

V posuzované věci, obecné soudy postupovaly v intencích aplikovaného ustanovení Odvolací soud se ve svém potvrzujícím rozhodnutí podrobně vyjádřil k odvolacím námitkám obou stran. Zevrubně, odkazem na odlišnosti případu i poukazem na povahu tohoto sporu tzv. judicium duplex vysvětlil, proč v posuzovaném případě nemohl postupovat způsobem naznačeným v nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

, jehož se dovolával stěžovatel. Rozvedl také své úvahy o tom, z jakých důvodů neshledal na straně stěžovatele okolnosti zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení státu a přesunutí této povinnosti na žalobkyni a dostatečně také vysvětlil, proč považuje soudem I. stupně vyjádřený poměr úspěchu a neúspěchu každého z účastníků řízení za nejvíce odpovídající všem okolnostem daného případu, který byl ve věci samé ukončen soudem schváleným smírem. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je srozumitelné a stěžovateli nelze přisvědčit v jeho námitkách, že by rozhodnutí vykazovalo prvky libovůle. Na zevrubné odůvodnění napadeného rozhodnutí lze odkázat a zároveň také připomenout roli Ústavního soudu, který je soudním orgánem ochrany ústavnosti a není další přezkumnou instancí v systému obecného soudnictví.

Ústavní soud tak uzavírá, že napadené rozhodnutí nepovažuje za vybočující z pravidel stanovených zákonem pro rozhodování o náhradě nákladů státu. Porušení základních práv stěžovatele, jichž se dovolává, neshledal, a proto jeho ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu