Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 829/10

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky R. K., zastoupené JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích - Semtíně, budova P 9, č.p. 81, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2010 č. j. -202, a usnesení exekutorského kandidáta Mgr. Dušana Šnaidera ze dne 27. 5. 2009, č. j. 067 EX 10/01-267, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud - pro porušení "základních zásad" d, zejména "práva na spravedlivý proces" a "práva na ochranu majetku" - zrušil v záhlaví označená usnesení, vydaná v exekučním řízení.

Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že exekutorský kandidát shora uvedeným usnesením udělil příklep dražiteli T. P. na vydražené nemovitosti ("bytové jednotce 972/10, o velikosti 1+1, ve 3. NP domu č.p. 972 v Jiráskově ulici v Pardubicích, k. ú Pardubice, spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku parc. č. 1577 o velikosti 704/10000, k. ú. Pardubice") za nejvyšší podání 1 150 000 Kč s tím, že vydražitel je povinen plnit do 14 dnů od právní moci předmětného usnesení.

Odvolání stěžovatelky (manželky povinného S. K.) Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením (výrokem I.) odmítl, neboť dospěl k závěru, že bylo podáno osobou neoprávněnou [ ]; rozhodl dále o náhradě nákladů řízení a zamítl návrh stěžovatelky, aby odvolací řízení bylo přerušeno (výroky II. až IV.).

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítla, že svoji - blíže specifikovanou - pohledávku za povinným přihlásila v exekučním řízení prodejem nemovitosti "řádně a včas", avšak exekutor ji "odmítl" jako opožděně uplatněnou. O právu podat odvolání, které jí bylo odvolacím soudem upřeno, byla poučena usnesením exekutorského kandidáta. Vůči výrokům II. až IV. usnesení odvolacího soudu stěžovatelka oponenturu nevznesla.

Ústavní soud je podle České republiky (dále " ") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Podle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. téhož předpisu).

Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Podle může účastník řízení žalobou pro zmatečnost rovněž napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který především slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto resp. odvolací řízení zastaveno; jinak řečeno, tímto důvodem je sama nezákonnost usnesení odvolacího soudu.

Právě takové námitky uplatnila stěžovatelka v ústavní stížnosti, aniž by se však k tomuto (mimořádnému) opravnému prostředku, jenž k odstranění jim odpovídajících vad (nesprávnosti) napadeného rozhodnutí podle slouží, uchýlila, tj. aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu zahájila.

Jinak řečeno, již samotná kritika závěru odvolacího soudu, že odvolání nemělo být odmítnuto, nýbrž věcně projednáno, byla ve svém důsledku objektivně použitelnou již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle proti usnesení odvolacího soudu, posléze (zde) napadeného ústavní stížností.

Stojí za připomenutí, že ve smyslu ustanovení , ex. řádu se uplatní v exekučním řízení i ustanovení , věty druhé, část za středníkem, , podle nějž je žaloba pro zmatečnost - ze zde rozhodného důvodu dle - přípustná; ostatní námitky stěžovatelky, mimo oponenturu důvodům odmítnutí jejího odvolání, jsou pak evidentně nerozhodné, resp. míjí, co je pro toto rozhodnutí určující.

Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla (ústavní stížností není dokládán opak), vyvstala situace, kdy stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jeho práv poskytuje.

Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud i v posuzované věci k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu nepřípustná, a proto ji podle citovaného téhož zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. června 2010

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj