Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1235/10

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti A. S., zastoupené JUDr. Alešem Pejchalem, advokátem Advokátní kanceláře Čelákovice, Stankovského 144, proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 30.3. 2010 č.j. -216, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení d (dále jen) a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým byl ustanoven ZNALCI A ODHADY - znalecký ústav, spol. s r.o. znalcem z oboru ekonomie, k provedení revizního znaleckého posudku Ing. H. J., a to výpočtem obvyklé ceny ročního nájemného z předmětných pozemků.

Stěžovatelka považuje postup soudu prvého stupně za nezákonný, neboť jím byla porušena zásada kontradiktornosti řízení. Soud totiž v rozporu s v sporném řízení sám nahradil navrhovací činnost jednoho účastníka řízení (žalované) a ustanovil znalce k ohodnocení předmětných nemovitostí, ačkoli žalovaný takový důkazní prostředek nenavrhl. Soud prvého stupně napadeným rozhodnutím tak překročil své pravomoci a nahrazuje důkazní povinnost jednoho z účastníků řízení. Postup soudu se proto stěžovatelce jeví jako zcela předčasný a nehospodárný.

Dle stěžovatelky je usnesení soudu naprosto nesrozumitelné a není z něj zřejmé, jaký úkol měl být znalci zadán. Dále namítá, že znalecký posudek Ing. H. J. nemůže být předmětem revize, protože nesplňuje základní zákonné podmínky stanovené zákonem. Znalec postupoval při zpracování znaleckého posudku podle neplatných právních předpisů apod. a stěžovatelka ani nebyla vyrozuměna o místě a datu konání místního šetření znalce v průběhu soudního řízení.

Stěžovatelka považuje napadené rozhodnutí za nezákonné i z toho důvodu, že bylo vydáno ještě před uplynutím lhůty k navržení důkazních prostředků, které byly v rámci zákonné koncentrace řízení účastníci povinnosti předložit do 3. 4. 2010.

Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.

Podle ust. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( cit. zák); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( cit.zák.). V tomto ustanovení se promítá zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.

V posuzované věci podmínky přípustnosti ústavní stížnosti naplněny nejsou Stěžovatelka napadla usnesení soudu I. stupně, jímž byl pouze ustanoven znalec a byl vymezen jeho úkol. Stěžovatelka tedy podala ústavní stížnost za situace, kdy meritorně o jejím sporu dosud nebylo obecnými soudy rozhodnuto. Ochranu základních práv stěžovatelky, a to včetně práv procesních, však nelze chápat odtrženě od práv či povinností, o nichž je vedeno před obecnými soudy řízení. Námitky vznesené v ústavní stížnosti proto může uplatnit v dalším průběhu řízení před obecnými soudy pomocí prostředků, které předvídá a jež jí tak jsou dány k dispozici. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se stěžovatelka stále domnívat, že tvrzený protiústavní stav napraven nebyl, mohla by se domáhat zásahu Ústavního soudu.

Nadto Ústavní soud dodává, že jak zjistil z evidence podání Ústavního soudu, k vypracování shora uvedeného revizního znaleckého posudku byl usnesením Okresního soudu v Hodoníně čj. -249 ze dne 28. 4. 2010 ustanoven nový znalec, přičemž toto usnesení bylo rovněž napadeno ústavní stížností.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný dle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. května 2010

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj