Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 792/10

Ústavní soud rozhodl dne 25. května 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti PaedDr. J. G., zastoupené Mgr. Helenou Peterkovou, advokátkou, AK se sídlem v Praze 1, Konviktská 12, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2008 čj. -424 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2006 čj. -390 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 18. 3. 2010 se PaedDr. J. G. (dále jen "žalobkyně" případně "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o ochranu autorského práva.

II.

Z vyžádaného spisu Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "nalézací soud") sp. zn. vyplývají následující skutečnosti.

Žalobkyně se žalobou doručenou nalézacímu soudu dne 13. 3. 2001 domáhala, aby žalovanému bylo uloženo zaslat žalobkyni ve stanovené lhůtě písemnou omluvu ve znění v žalobě blíže specifikovaném a poskytnout zadostiučinění v částce 350.000 Kč.

Dne 19. 12. 2006 nalézací soud žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Nalézací soud takto rozhodl poté, co ve věci již bylo jím a Vrchním soudem v Praze (dále jen "odvolací soud") vícekrát rozhodováno.

Dne 8. 1. 2008 odvolací soud k odvolání žalobkyně rozsudek nalézacího soudu ze dne 19. 12. 2006 v části výroku o nákladech řízení účastníků změnil, ve zbývající části potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dne 16. 12. 2009 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 8. 1. 2008 odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.); toto rozhodnutí nebylo předmětem ústavní stížnosti.

III.

V části I. ústavní stížnosti stěžovatelka zrekapitulovala dosavadní průběh řízení před obecnými soudy a kritizovala způsob dokazování v řízení před nalézacím soudem. V části II. polemizovala s rozhodnutím dovolacího soudu ze dne 16. 12. 2009.

V části III. ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že soudem nalézacím i odvolacím bylo porušeno základní právo na ochranu výsledků její tvůrčí činnosti dle d (dále jen " ") ve spojení s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a ústavní zásada dle y (dále jen Ústava").

V rámci tvrzení o porušení y stěžovatelka poukázala na ustanovení a , o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon); podrobnější argumentaci ústavněprávní neuvedla.

K tvrzenému porušení y stěžovatelka polemizovala se způsobem, jakým zejména nalézací soud prováděl dokazování; tvrdila, že "Většinu navrhovaných důkazů soudy neprovedly, aniž by však jejich odmítnutí nějak odůvodnily. Některé návrhy, podávané stěžovatelkou během řízení, soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové dokonce ani neprotokolovala, a byla i z tohoto důvodu právním zástupcem žalobkyně vznesena námitka podjatosti." Poukázala na nález

sp. zn.

a navrhla, aby Ústavní soud při svém rozhodování přihlédl k § 3 obč. zák.

V části IV. stěžovatelka shrnula, že vytýkanými vadami jsou postižena řízení a rozhodnutí před nalézacím i odvolacím soudem.

Odvolací soud ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že v řízení nebylo porušeno žádné základní právo nebo svoboda žalobkyně zaručené ústavním pořádkem; není přípustné domáhat se ústavní stížností rozhodnutí Ústavního soudu jako třetí soudní instance. V řízení o údajném porušení autorského práva byla zcela bez významu otázka metodologie vzniku děl účastníků a posudek z oboru historie nebo literatury faktu by byl mimo předmět řízení; závěrem odkázal na odůvodnění rozhodnutí ze dne 19. 12. 2006. Poněvadž toto vyjádření neobsahovalo žádnou argumentaci schopnou ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, nebylo zasíláno stěžovatelce k případné replice.

IV.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost neopodstatněnou z následujících důvodů:

K tvrzení o porušení y, resp. Úmluvy, neprovedením navrhovaných důkazů:

Stěžovatelka tvrdila, že řízení v její věci nebylo spravedlivé, neboť většinu jí navrhovaných důkazů soudy (v ústavní stížnosti poukázala na nalézací soud) neprovedly, aniž by jejich odmítnutí odůvodnily; toto své obecné tvrzení blíže nekonkretizovala.

Ústavní soud připomíná, že pojetí spravedlivého procesu zahrnuje mimo jiné právo na kontradiktorní řízení a princip rovnosti zbraní, dle nichž každá strana musí mít možnost předkládat důkazy k prokázání skutkového stav svědčícího v její prospěch, a to v podmínkách, jež ji neuvádí do zřetelně nevýhodné situace vzhledem k protistraně. Obecné soudy jsou povinny řádně a nezaujatě posoudit návrhy, argumenty a důkazy předložené stranami a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnit [srov. nález ze dne 4. 9. 2002 , Sb. n. u., sv. 27, str. 213 (217-218) a tam citovaná rozhodnutí]. Obecné soudy však disponují jistou mírou uvážení, pokud jde o přijatelnost důkazů předložených stranami sporu. Zejména mohou zamítnout důkazy, které nejsou pro vedené řízení relevantní nebo které vedou k prokázání skutečnosti, jejichž existence nemá vazbu na předmět sporu, v jehož rámci jsou předloženy; svůj postup však musí ve svém rozhodnutí přiměřeně odůvodnit.

Ústavní soud je toho názoru, že není jeho úkolem posuzovat výhrady stěžovatelky adresované nalézacímu soudu, neboť nedostatky v řízení před tímto soudem mohly být napraveny v průběhu odvolacího řízení. Přes uvedené však může konstatovat, že napadené rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 19. 12. 2006 na str. 6 uvádí dostatečné důvody, pro které tento soud návrhy stěžovatelky na další dokazování neakceptoval.

V odvolání proti rozsudku nalézacího soudu stěžovatelka namítala, že neprovedl důkaz odborným posudkem soudního znalce a pracovníka Historického u AV ČR PhDr. J. G., CSc., a účastnickým výslechem obou účastníků. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem dne 8. 1. 2008 plyne, že zástupce stěžovatelky navrhl důkazy požadované již před soudem nalézacím a jiné důkazy nenavrhl.

Návrhy stěžovatelky na doplnění dokazování neakceptoval ani soud odvolací; důvody svého postupu ústavně relevantním způsobem specifikoval na str. 4 a 5 svého rozhodnutí ze dne 8. 1. 2008.

Ústavní soud tak v projednávaném případě dospěl k závěru, že nalézací i odvolací soud suverénně a s ohledem na všechny okolnosti případu zhodnotily v řízení provedené důkazy a dostatečně zdůvodnily, proč návrhy stěžovatelky na provedení dalších důkazů neakceptovaly. Jejich rozhodnutí byla přijata v rámci kontradiktorního řízení, během nichž byla stěžovatelka řádně zastoupena, mohla předkládat stanoviska a důkazy, které považovala za nutné, jakož i argumenty na podporu svých tvrzení.

Tvrzení stěžovatelky o nespravedlivosti řízení je tudíž zjevně neopodstatněné.

K tvrzení o porušení y:

Stěžovatelka své tvrzení o porušení y nedoplnila jakoukoliv relevantní ústavněprávní argumentací. Ústavní soud z vyžádaného spisu nalézacího soudu nezjistil jakékoliv náznaky porušení citovaného článku a proto tvrzení stěžovatelky i v tomto směru považuje za zjevně neopodstatněné.

Z vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. května 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu