Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1316/10

Ústavní soud rozhodl dne 25. května 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, o ústavní stížnosti Mgr. Z. P., advokátky, zastoupené Mgr. Milanem Partíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 32/949, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 17. 3. 2010 a o návrhu na zrušení ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh na zrušení ustanovení , advokátního tarifu, se odmítají.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností napadá stěžovatelka v záhlaví označené rozhodnutí Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto o její odměně, přiznané jí jako opatrovnici žalovaného v daném občanskoprávním řízení ve výši 4.200,- Kč, a tvrdí, že tímto rozhodnutím bylo porušeno ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, zahrnující i právo na spravedlivou odměnu opatrovníka za právní zastoupení, na rovné zacházení, jakož i právo vlastnit majetek.

Mělo se tak stát z toho důvodu, že jí, jako soudem ustanovenému opatrovníku, byla odměna přiznána dle ustanovení § 9 odst. 5 citované vyhlášky, ačkoliv dle jejího přesvědčení měla být přiznána dle § 7 této vyhlášky, tj. z tarifní hodnoty odvíjející se od výše předmětu sporu (žalobou byla vymáhána částka 29.466,- Kč). Postup soudu dle stěžovatelky porušuje shora označená práva z důvodů, které ve stížnosti rozvádí také s poukazem na rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

, zabývající se funkcí opatrovníka, z něhož cituje. Dokládá také nejednotnost rozhodování obecných soudů v této otázce odkazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. , který zaujal názor, že neexistuje žádný rozumný důvod pro to, aby odměna opatrovníka byla oproti odměně advokáta, ustanoveného podle ust. , určované podle citované vyhlášky, zásadně snížena. Jelikož v napadeném rozhodnutí takto obecný soud nepostupoval, porušil její právo na rovné zacházení, právo na spravedlivý proces a právo vlastnit majetek. Domáhá se proto zrušení napadeného rozhodnutí a současně navrhuje i zrušení ust. , neboť k porušení uvedených práv došlo v přímé aplikaci tohoto ustanovení.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Obecný soud v posuzované věci přezkoumatelně vyložil, o která ustanovení své rozhodnutí opřel, a ani ve věci rozhodující senát Ústavního soudu, posuzováno z širšího pohledu kontextuálního, vycházejícího ze smyslu a účelu institutů opatrovnictví a právního zastoupení, nemá za to, že by předmětným rozhodováním došlo k dotčení ústavního principu neakcesorické rovnosti, jejímž obsahem je vyloučení libovůle v rozlišování subjektů a práv (kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

). Závěr obecného soudu je také zcela v souladu s dosavadní rozhodovací praxí Ústavního soudu (kupř. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

), od níž ani v posuzovaném případě není důvodů se odchylovat. Porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky v daném případě Ústavní soud neshledal a stížnost považuje za zjevně neopodstatněnou. Pokud jde o návrh stěžovatelky na zrušení ustanovení , lze odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení , odst. 2 písm. a) , sdílí procesně její osud i tento návrh.

Za tohoto stavu byla ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta podle , b) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. května 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu