Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1099/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky OBOLUS společnosti s ručením omezeným, se sídlem v Písku, Žižkova 270, zastoupené Mgr. Pavlem Jakimem, advokátem v Písku, Velké náměstí 119, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. února 2010 č. j. -54, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 15. dubna 2010, co do náležitostí stanovených , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí. Stěžovatelka měla za to, že jím bylo porušeno její ústavní právo na soudní ochranu a zásada spravedlivého procesu ve smyslu a y (dále jen ""). Dále došlo k porušení a d (dále jen "").

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyslovila přesvědčení, že její spor má ústavní rozměr, proto svoji stížnost přednáší znovu a poukazuje na skutečnosti nyní jednoznačně prokázané a na skutečnosti dříve možná neprávem opomenuté. V opakovaném řízení bylo prokázáno, že jediným důvodem, proč na poště nebyla jednateli stěžovatelky vydána zásilka, bylo to, že neměl u sebe razítko. Dále dodala, že jednatel odmítl uvést nepravdivé prohlášení, že razítko nepoužívá. Požadavek pošty na vyplnění formuláře považoval za nezákonný a formulář odmítl vyplnit. Také nepovažoval za nutné bezodkladně přispěchat opakovaně s razítkem na poštu. Dle náhledu stěžovatelky došlo k doručení správních rozhodnutí až osobním převzetím u správce daně a teprve od tohoto okamžiku mu počala běžet odvolací lhůta a proto odvolání bylo podáno včas. Dle tvrzení stěžovatelky bylo nesprávně zastaveno odvolací řízení pro opožděnost dle , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen "daňový řád).

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítla, že s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu nesouhlasí, neboť nezákonně byla aplikována fikce doručení nevyzvednutím uložené zásilky dle ustanovení § 17 odst. 5 daňového řádu a odvolací řízení bylo zastaveno pro opožděnost. Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení.

II.

Z obsahu ústavní stížnosti i spisového materiálu vyplynulo, že stěžovatelka se žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích domáhala přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 15. prosince 2008 č. j. 7101/08-1500, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního úřadu v Písku ze dne 14. října 2005 pod č. 246/2005 (83225/05/097910/1810), kterým bylo stěžovatelce vyměřeno daňové penále na dani z přidané hodnoty za období od 1. dubna 2005 do 30. června 2005 ve výši 180,- Kč.

Odvolání stěžovatelky proti uvedenému rozhodnutí Finančního úřadu v Písku ze dne 29. listopadu 2006 bylo nejprve zamítnuto rozhodnutím Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 4. června 2007 č. j. 1593/07-1500. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu, která byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. srpna 2007 č. j. -21. Nejvyšší správní soud uvedený rozsudek zrušil dne 14. března 2008 č.j. -55, neboť v případě stěžovatelky byl na místě postup dle § 48 odst. 5 věta druhá daňového řádu. Krajský soud v Českých Budějovicích v souladu s právním názorem Nejvyššího správního soudu, rozsudkem ze dne 23. dubna 2008 sp. zn. zrušil rozhodnutí o odvolání ze dne 4. června 2007 a žalovaný zhojil procesní vady, když výzvou dle § 48 odst. 5 daňového řádu vyzval stěžovatelku k doplnění náležitostí odvolání. Finanční ředitelství v Českých Budějovicích doplněné odvolání zamítlo, neboť dospělo k závěru, že odvolání podané proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Písku ze dne 14. října 2005 pod č. 246/2005 (83225/05/097910/1810) bylo podáno opožděně a doručování daňových písemností probíhalo v souladu s daňovým řádem. Krajský soud v Českých Budějovicích pak závěry potvrdil v rozsudku ze dne 27. května 2009 (-23).

Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 19. února 2010 č. j. -54 kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. května 2009 (-23) jako nedůvodnou dle Namítané kasační důvody nebyly naplněna a Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro které by měl rozhodnutí zrušit pro pochybení, k nimž by měl přihlížet mimo uplatněné námitky dle

Ústavní soud poté, co zhodnotil skutkovou a právní stránku věci, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

III.

Ústavní soud je podle článku 83y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")].

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

V ústavní stížnosti stěžovatelka opakuje námitky, které uplatnila již v řízení před Nejvyšším správním soudem. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že tento soud se námitkami stěžovatelky zabýval, přičemž ve svém rozhodnutí řádně a dostatečným způsobem odůvodnil proč námitky stěžovatelky neshledal důvodnými. Všechny stěžovatelčiny námitky směřují proti způsobu doručování podle daňového řádu prostřednictvím držitele poštovní licence, ve smyslu , o poštovních službách a změně některých zákonů (zákon o poštovních službách).

Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí poukázal na to, že k těmto otázkám se již vyjádřil ve svém dřívějším rozhodnutí týkajícím se platebních výměrů, které byly doručovány současně (-65). Citovaný rozsudek obstál i v testu ústavnosti, neboť stěžovatelka jej napadla ústavní stížností, která byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Usnesení Ústavního soudu ze dne 3. listopadu 2009

sp. zn.

(http://nalus.usoud.cz a na www.judikatura.cz).

Ústavní soud poznamenává, že ani právnímu názoru, vyslovenému v rozsudku Nejvyššího správního soudu, nelze z ústavněprávního hlediska ničeho vytknout a pro stručnost lze na něj dále odkázat.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky. Pokud za dané procesní situace Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky jako nedůvodnou zamítl, postupoval v souladu se zákonem.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 26. května 2010

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu