Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 895/10

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatele M. B., proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. září 2009 č. j. -17 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. února 2010 č. j. -25, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. března 2010 se stěžovatel podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, která byla podle jeho názoru vydána v rozporu s procesními předpisy ( ), y (dále jen " ") a d (dále jen " "). Stěžovatel rovněž navrhl, aby byl pro řízení o ústavní stížnosti osvobozen od soudních poplatků a byl mu podle ustanovení přiznán nárok na právní pomoc poskytovanou bezplatně a ustanoven zástupce z řad advokátů.

Z předložené ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. se podává, že stěžovatel se podáním doručeným Městskému soudu v Brně dne 18. srpna 2009 domáhal ustanovení zástupce z řad advokátů pod ustanovení , které odůvodnil tím, že se hodlá domáhat svých práv u Ústavního soudu, přičemž jako účastník řízení musí být před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Důvod podání ústavní stížnosti spatřuje v tom, že mu policejní orgán odepřel jako poškozenému právo nahlédnout do originálu a příloh trestního spisu. Městský soud v Brně usnesením ze dne 3. září 2009 č. j. -17 řízení zastavil (výrok I.), po právní moci usnesení věc postoupil České advokátní komoře (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Na základě odvolání podaného stěžovatelem Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. února 2010 č. j. -25 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně popsal své majetkové poměry a napadeným rozhodnutím vytýkal, že byla vydána v rozporu s faktickým stavem a hmotným právem.

Podle ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ).

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit.

Podaná ústavní stížnost je proto co do naplnění formálních kritérií nepřípustná podle ustanovení , neboť posledním procesním prostředkem k ochraně práva je zde podané dovolání [ ], jak je i uvedeno v poučení, jež obsahuje rozhodnutí odvolacího soudu.

Z výše vyložených důvodů proto soudkyni zpravodajce nezbylo, aniž by stěžovatele vyzývala k odstranění vad podání ( a násl. ), než předloženou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení jako návrh nepřípustný.

K návrhu stěžovatele na osvobození od soudních poplatků, přiznání nároku na právní pomoc poskytovanou bezplatně dle a ustanovení zástupce z řad advokátů Ústavní soud opakovaně judikoval (srov. usnesení ze dne 17. března 1998

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu svazek 10, ročník 1998 na str. 409 nebo http://nalus.usoud.cz), že Ústavní soud stojí mimo organizaci obecných soudů a tím je i dána jen omezená podpůrnost procesních norem platných pro obecné soudy. Povinnost plynoucí státu z ústavně zaručeného práva na právní pomoc ( y) je dostatečně - i z hlediska obligatorního zastoupení pro řízení před Ústavním soudem - zabezpečena zákonem stanoveným způsobem v z. č. , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení a 3 tohoto zákona Česká advokátní komora určí na základě návrhu žadateli, který nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů, advokáta při splnění stanovených podmínek. Je pak na stěžovateli, zda se citovanými ustanoveními bude řídit a svá práva bude hájit procesními prostředky, které jsou v souladu s právním řádem České republiky.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. května 2010

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka