Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1174/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Labským, advokátem se sídlem Praha 3, Milešovská 2137/12, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2010, čj. - 95, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba na zaplacení částky 11.817,- Kč s úrokem z prodlení byla zamítnuta. Stěžovatel je přesvědčen, že postupem odvolacího soudu byla porušena jedna ze základních zásad řízení, týkající se volného hodnocení důkazů, které byly provedeny a bylo na ně poukázáno i v odvolacím řízení. Nerespektování základních zásad občanského soudního řízení je i zásahem do základního práva stěžovatele na soudní ochranu, garantovanéhod.

Z připojených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že Obvodním soudem pro Prahu 4 byla žalované fyzické osobě uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 11.817,- Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení. Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 27. 1. 2010, čj. - 95, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že mezi spoluvlastníky došlo ke kvalifikované dohodě o hospodaření se společnou věcí, jejímž obsahem je výpočet náhrady ve výši 93,- Kč za 1 m2 bytové plochy pro vzájemné vyrovnání za užívání nemovitosti nad rámec spoluvlastnického podílu. K opačným závěrům než soud prvního stupně dospěl v otázce, zda žalovaná měla k dispozici nebo bydlela v přízemním bytě o rozloze 27 m2 od 1. 1. 2005 do 31. 7. 2006. Je nesporné, že tento byt byl při povodních v roce 2002 vytopen, nezpůsobilý k užívání. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že po opravení bytu v květnu 2004 byl byt žalované předán, dopisem ze dne 28. 5. 2004, v němž jí bylo sděleno, že klíče od bytu si může vyzvednout. Žalovaná popřela, že by tento dopis dostala a stěžovateli se nepodařilo jeho doručení prokázat. Navíc z jeho obsahu vyplývá, že se nejedná o dopis adresovaný žalované, ale o obecné sdělení správy domu, že předmětný byt je stavebně hotov. Odvolací soud proto uzavřel, že zmíněný dopis není způsobilý prokázat tvrzení stěžovatele o tom, že předmětný byt jím byl žalované předán. Dopis není výzvou k převzetí bytu a jeho doručení prokázáno nebylo.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Její podstata spočívá v polemice stěžovatele s hodnocením provedených důkazů a s právními závěry odvolacího soudu. Stěžovatel v jeho postupu spatřuje porušení jedné ze základních zásad občanského soudního řízení a tím porušení jeho základního práva na spravedlivý proces.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody. K tomu však ve zkoumané věci nedošlo.

Po přezkumu ústavnosti řízení i napadeného rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že odvolací soud správně zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něho právní závěry, které náležitě odůvodnil. Podrobně se zabýval argumenty stěžovatele a přesvědčivě se s nimi vypořádal. Ústavní soud nemá jeho závěrům a právnímu hodnocení co vytknout.

Ústavní soud uzavírá, že stěžovatel neprokázal porušení práv, jichž se dovolává. V předmětné věci se jedná pouze o výklad a aplikaci běžného práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Pokud tedy odvolací soud rozhodl způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. května 2010

Vojen Güttler, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu