Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1217/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti, kterou podal stěžovatel Československé automobilové opravy /ČSAO/ Praha-Černokostelecká, státní podnik "v likvidaci", se sídlem Praha 10, Černokostelecká 114, IČ: 005 40 528, zastoupený JUDr. Ladislavem Polákem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Florenci 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2010 č. j. -55, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 27. dubna 2010, která splňuje formální podmínky stanovené pro její věcné projednání , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Podle názoru stěžovatele napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do jeho základních práv zaručených a 95 odst. 1 část věty za středníkem a odst. 2 a y (dále jen "") a a 2d (dále jen "").

Z předložené ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud napadeným usnesením zamítl dovolání stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2009 č. j. -40. Městský soud jako soud odvolací potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. září 2008 č. j. -17, kterým byla odmítnuta žaloba stěžovatele podle

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že v restitučním řízení podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), byl oprávněným osobám v roce 2002 vydán pozemek parc. č. 752/3, ostatní komunikace, v k. ú. Malešice, přes který vede pozemní komunikace do areálu opravárenského závodu, k němuž má stěžovatel právo hospodaření. Správní orgán v průběhu restitučního řízení změnil názor a přestal stěžovatele považovat za účastníka řízení. O vydání příslušného rozhodnutí se stěžovatel dozvěděl o několik let později. Stěžovatel, maje pochybnosti o zákonnosti vydání pozemku, podal proti rozhodnutí správního orgánu v roce 2008 žalobu o určení vlastnictví dle zákona o půdě podle části páté , neboť se cítí být ukrácen ve svých právech tím, že byl pominut jako účastník správního řízení. Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal na nálezy Ústavního soudu vydané pod

sp. zn.

a

.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska uplatněných námitek a konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (y). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "podústavního" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [ ], resp. některé z ústavních kautel.

Ústavní soud ve své judikatuře již dříve uvedl, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může dále posoudit, zda napadená rozhodnutí obecných soudů byla náležitě, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněna a zda zjevně nejsou výsledkem libovůle ze strany soudů. Ústavní soud má za to, že v projednávané věci Nejvyšší soud dostál požadavku transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svého rozhodnutí. Zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolával, shledán nebyl. Napadené rozhodnutí je dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodněno. Ve věci rozhodující soud uvedl základní důvody, z nichž vycházel a v jeho postojích neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto postačí na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.

Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel toliko polemizuje s právními závěry učiněnými Nejvyšším soudem, přičemž obecné soudy stěžovateli opakovaně vysvětlily, že není oprávněn k podání žaloby podle části páté Pokud pak stěžovatel nesouhlasí se závěry, které Nejvyšší soud vyvodil, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah dou chráněného základního práva. Ústavní soud za této situace nemohl přisvědčit tvrzení stěžovatele o porušení jeho namítaných základních práv zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Napadené rozhodnutí není ani v rozporu se závěry, vyjádřenými ve stěžovatelem citovaných nálezech Ústavního soudu, neboť tyto na posuzovanou věc nedopadají.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnout podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. května 2010

Miloslav Výborný v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu