Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 453/10

Ústavní soud rozhodl dne 20. května 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Z. Č., právně zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem ve Vyškově, Puškinova 5, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2009 č. j. -71, za účasti Městského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí obecného soudu, neboť jím mělo dojít k porušení jeho ústavními předpisy garantovaných základních práv.

Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, bylo v záhlaví označeným usnesením Městského soudu v Brně podle § 60 odst. 1 tr. zákona č. 40/1961 Sb., ve znění účinném do 1. 1. 2010 (dále jen "tr. zák.") rozhodnuto, že stěžovatel (v trestní věci "odsouzený") vykoná trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jenž mu byl uložen trestním příkazem téhož soudu ze dne 25. 9. 2007 č. j. -49, za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 28 měsíců.

Předmětné rozhodnutí obecný soud odůvodnil poukazem na skutečnost, že stěžovatel byl ve lhůtě podmíněného odsouzení uznán vinným ze spáchání trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. Trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 4. 11. 2008 sp. zn. , který nabyl právní moci dne 22. 11. 2008, byl stěžovateli za uvedený trestný čin uložen trest obecně prospěšných prací o výměře 400 hodin a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 roků.

V projednávané ústavní stížnosti stěžovatel namítal nesprávnost napadeného rozhodnutí, neboť ke dni účinnosti nového č. od 1. 1. 2010 přestalo být řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění trestným činem. Dle stěžovatele mělo být z uvedených důvodů podmíněné odsouzení ponecháno v platnosti.

II.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není povolán k superrevizi jejich rozhodnutí v rovině jednoduchého práva. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka. Z takto vymezeného rámce své přezkumné pravomoci Ústavní soud vycházel i v projednávaném případě.

Z odůvodnění ústavní stížnosti je patrné, že stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv ve skutečnosti, že obecný soud při rozhodování ve smyslu § 60 odst. 1 tr. zák. o tom, že se podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná, nijak nezohlednil skutečnost, že právní úprava účinná od 1. 1. 2010 dekriminalizovala jednání ve smyslu někdejšího trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. Argumentace stěžovatele však vychází z nesprávného výkladu ust. § 58 až § 60 tr. zák. a z nepochopení institutu podmíněného odsouzení.

Podle § 60 odst. 1 věta první tr. zákona, jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. "Vedení řádného života" [srov. § 33 písm. g) tr. zák.] odsouzeným ve zkušební době podmíněného odsouzení nelze ztotožňovat s pouhou skutečností, že se stěžovatel ve zkušební době nedopustil dalšího trestného činu. Vedení řádného života obecně vzato vyžaduje, aby pachatel dodržoval právní řád jako celek a dodržoval i další normy občanské společnosti. Pro rozhodnutí dle § 60 odst. 1 tr. zák. musí obecný soud zvážit všechny okolnosti případu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu (srov. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

, dostupný v databázi NALUS). Fakt odsouzení za trestný čin, spáchaný ve zkušební době, nemusí závěr o tom, že odsouzený vedl řádný život, tudíž vylučovat vždy. Nejsou-li však v konkrétním případě dány mimořádné okolnosti, svědčí kriminální recidiva zpravidla velmi zřetelně o negativních postojích odsouzeného a o skutečnosti, že podmíněné odsouzení u něj neplní svůj účel. V případě úmyslných trestných činů není rozhodné, že nový trestný čin je jiného druhu, než ten, za nějž byl odsouzenému uložen podmíněný trest.

V projednávané věci obecný soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí vycházel ze zjištění, že stěžovatel byl pravomocně odsouzen pro skutek, který spočíval v tom, že stěžovatel dne 23. 10. 2008 řídil ve Vyškově osobní automobil, aniž byl držitelem řidičského oprávnění skupiny B. Ústavní soud považuje za podstatné, že toto jednání tehdy naplňovalo skutkovou podstatu úmyslného trestného činu, a tudíž z něj lze dovodit postoj stěžovatele k institutu podmíněného odsouzení a jeho značnou neochotu dodržovat právní normy. Skutečnost, že uvedené jednání by za účinnosti nového bylo možné kvalifikovat pouze jako přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, nehraje pro posouzení, zda stěžovatel "vedl řádný život", v tomto konkrétním případě významnější roli. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí ani z argumentace stěžovatele neplyne, že by obecný soud postupoval při hodnocení okolností rozhodných z hlediska tr. zák. svévolně; naopak z odůvodnění napadeného rozhodnutí je patrné, že se obecný soud zabýval otázkou, zda nejsou v daném případě i navzdory pravomocnému odsouzení stěžovatele pro další trestný čin dány okolnosti, pro které by mělo být podmíněné odsouzení ponecháno v platnosti, avšak takové okolnosti neshledal.

Za této situace nelze napadené rozhodnutí považovat za protizákonné, natožpak rozporné s ústavními předpisy.

S ohledem na výše uvedené byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. května 2010

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu