Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1148/10

Ústavní soud rozhodl dne 4. května 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele J. Z., zastoupeného Mgr. Antonínem Novákem, advokátem se sídlem Pavelčákova 6/11, 779 00 Olomouc, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. února 2010 č. j. -60, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. března 2008 č. j. -22 a rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí, ze dne 11. května 2006 č. j. , a o návrhu na zrušení ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) bod 2. ve slovech "nejméně však částka stanovená v odstavci 7; pokud podnikání nebo jinou výdělečnou činnost vykonávalo nezaopatřené dítě v měsících červenci a srpnu, nepovažuje se za příjem částka ve výši a za podmínek stanovených v odstavci 8," a , o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Návrh na zrušení ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) bod 2. ve slovech "nejméně však částka stanovená v odstavci 7; pokud podnikání nebo jinou výdělečnou činnost vykonávalo nezaopatřené dítě v měsících červenci a srpnu, nepovažuje se za příjem částka ve výši a za podmínek stanovených v odstavci 8," a , o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.

Odůvodnění

Rozhodnutími Úřadu práce v Olomouci, odboru státní sociální podpory, ze dne 24. března 2006 (č. j. 1097/6/OLE-1/4, 1098/6/OLE-1/4 a 9/6/OLE-1/4) byly zamítnuty žádosti stěžovatele o dávku státní sociální podpory označovanou jako příspěvek na bydlení, a to za přesně vymezená období. Odvolání stěžovatele do nich směřující bylo rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí, ze dne 11. května 2006 č. j. , při současném potvrzení prvostupňových rozhodnutí, zamítnuto.

Rozhodnutí odvolacího orgánu stěžovatel napadl žalobou ve správním soudnictví, o níž rozhodl Krajský soud v Ostravě zamítavým rozsudkem ze dne 18. března 2008 č. j. -22; v odůvodnění poukázal na to, že rozhodnutí žalobou napadené bylo vydáno v souladu s relevantními právními předpisy.

O stěžovatelem následně podané kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 3. února 2010 č. j. -60 tak, že ji zamítl. K jádru posuzované záležitosti kromě dalšího konstatoval, že příjem osoby samostatně výdělečně činné byl podle tehdy (pro posouzení relevantní) platné a účinné právní úpravy vymezen minimální výší odvozenou od částky stanovené 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za kalendářní rok. Pokud tedy byla skutečná výše příjmů stěžovatele nižší, nemohly úřad práce, Krajský úřad Olomouckého kraje, ani krajský soud pro posouzení nároku na dávku použít skutečný příjem stěžovatele, i když ho řádně doložil, nýbrž zákonný institut fiktivního minimálního příjmu upravený v ustanovení a 7 , o státní sociální podpoře, ve znění pro posouzení věci rozhodném. Ohledně stěžovatelem namítané diskriminace ve vztahu k jiným příjmových skupinám osob (zejména osob závisle výdělečně činných) než jsou osoby samostatně výdělečně činné, z pozice posouzení vzniku nároku na příspěvek na bydlení Nejvyšší správní soud s poukazem na argumenty obsažené v rozsudcích tamního soudu (ze dne 23. října 2003 č. j. -37 a 21. července 2008 č. j. -72) konstatoval, že ji v daném případě neshledává.

Stěžovatel napadl citovaná rozhodnutí orgánů veřejné moci včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a ústavních kautel zakotvených v , , , a d. Cítí se být diskriminován, což co do jím předkládaných důvodů v naraci návrhu podrobněji vyložil, aplikovanou právní úpravou v důsledku toho, že u osob, které mají příjmy z jiné činnosti, než jako osoba samostatně výdělečně činná, úřad práce při posuzování předmětného nároku vychází z jejich skutečného příjmu, pročež za stejných (faktických) příjmových a dalších zákonných podmínek odpovídajících situaci stěžovatele jim příspěvek na nárok vzniká.

V návaznosti na tato tvrzení se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí orgánů veřejné moci a ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) bod 2. ve slovech "nejméně však částka stanovená v odstavci 7; pokud podnikání nebo jinou výdělečnou činnost vykonávalo nezaopatřené dítě v měsících červenci a srpnu, nepovažuje se za příjem částka ve výši a za podmínek stanovených v odstavci 8," a , o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Stejně postupuje, shledá-li u návrhu podaného podle až 4 důvod k odmítnutí podle , tj. jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [ ve spojení s cit. zákona].

Stěžovatel připíná svou kritiku nikoliv k odůvodnění napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci, nýbrž k obsahu právní úpravy jimi aplikované.

Rozhodovací důvody samotné jsou dle názoru Ústavního soudu v předmětných rozhodnutích ústavně souladným způsobem vyloženy, pročež na ně postačí v tomto ohledu poukázat.

Co do namítaného porušení označených ústavních kautel obsahem vymezené právní úpravy , o státní sociální podpoře, ve znění pro posouzení věci rozhodném, Ústavní soud odkazuje na argumenty obsažené v usnesení ze dne 26. března 2009

sp. zn.

a usnesení ze dne 21. května

sp. zn.

, jejichž byl stěžovatel adresátem. Setrvávaje na nich, jevilo by se opakování těchto důvodů, v situaci, kdy stěžovatel nové argumenty (na podporu svých vývodů) k posouzení Ústavnímu soudu nepředložil, ryze formálním.

Pro uvedené Ústavní soud jak ústavní stížnost, tak i s ní spojený návrh na zrušení označených zákonných ustanovení podle , b) , ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu