Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 16/10

Plénum Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský a Michaela Židlická rozhodlo dne 4. května 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele Ing. F. D., zastoupeného JUDr. Václavem Vlkem, advokátem Advokátní kanceláře Moreno Vlk & Asociados, se sídlem Sokolovská 22, 186 00 Praha 8, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 3. února 2010 č. j. KV/3.2.10/017K a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

S poukazem na blíže rozvedená tvrzení o dotčení ústavně zaručených kautel zakotvených v , odst. 4 y ČR se stěžovatel domáhal vydání nálezu ve znění takto formulovaného výroku:

"I. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky a Kontrolní výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jsou povinni zdržet se zásahu vůči stěžovateli spočívajícího v ukládání pokut a pohrůžkách ukládáním pokut podle jako pohrůžek a donucení ke splnění příkazů Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v rámci kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu prováděné na základě usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR č. 1278 přijatého na 59. schůzi PS PČR, konané dne 12. 6. 2009.

II. Zrušuje se rozhodnutí kontrolního výboru Poslanecké sněmovny č. j. KV/3.2.10/017K ze dne 3. 2. 2010, in eventum konstatuje se jeho nulita."

Stěžovatel současně uvedl, že proti v záhlaví označenému rozhodnutí Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny České republiky podal odvolání k Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky (v souladu s v něm uvedeným poučením dle , ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů).

Jakožto orgán veřejné moci a ochrany ústavnosti ( y ČR) je Ústavní soud povinen při výkonu své jurisdikce co do případů, mezí a způsobů uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; , y ČR, d, ve spojení s y ČR], což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [ , odst. 3, odst. 4, , ve znění pozdějších předpisů].

Stěžovatel svým kasačním návrhem napadl rozhodnutí Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 3. února 2010 č. j. KV/3.2.10/017K, přičemž je zřejmé, že za daného (zmíněného) procesního stavu nejsou (co do materiálního důsledku) vyčerpány všechny procesní prostředky, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Pokud se potom domáhal vydání nálezu ve znění výroku ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů, činil tak pro procesní situaci, jež vyúsťuje ve vydání rozhodnutí, a kterou odráží co do výrokového rámce postup zakotvený v citovaného zákona, resp. by takový příkaz logicky (vztahem inkluze) vyplýval z případného kasačního nálezu Ústavního soudu dopadajícího na rozhodnutí, jímž by byl stěžovatelem namítaný postup (vždy ad hoc) završen.

Ústavní soud v dané věci rozhoduje v situaci odlišné, než tomu bylo ve věci

sp. zn.

, v níž ke splnění podmínky subsidiarity ústavní stížnosti uvedl: "V projednávané věci Ústavní soud neodmítl ústavní stížnost ve smyslu i přes souběžné podání žaloby dle a násl. , , neboť nejistota ohledně existence správní žaloby jako prostředku k ochraně práva stěžovatelky nemůže být k její tíži. V době podání ústavní stížnosti nebyla vyřešena otázka pravomoci soudů ve správním soudnictví ohledně možného přezkumu rozhodnutí prezidenta republiky o odvolání z funkce předsedkyně Nejvyššího soudu, tedy otázka výkladu jednoduchého práva, konkrétně ." V mezidobí byl již vytvořen judikatorní rámec právní jistoty při využití procesních prostředků k ochraně práva dle a za této situace Ústavní soud je povinen se v řízení o ústavních stížnostech řídit zásadou subsidiarity, čili trvat na straně navrhovatele na dodržení pořadu práva.

Stěžovatel tak nedostál podmínkám ve smyslu uvedených ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, a proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 11 odst. 2 písm. k) cit. zákona a čl. 1 odst. 2 písm. a) Sdělení Ústavního soudu č. 202/2009 Sb.].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 2010

Pavel Rychetský

předseda Ústavního soudu