Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 834/10

Ústavní soud rozhodl dne 5. května 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Ing. L. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Jařabáčem, advokátem, AK se sídlem v Ostravě - Moravská Ostrava, Puchmajerova 7, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2010 čj. -333 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 22. 3. 2010 a doplněnou dne 1. 4. 2010 se Ing. L. M. (dále jen "žalobce" případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě (dále jen "odvolací soud") ze dne 26. 1. 2010 vydané v řízení o zaplacení částky 50.986,74 Kč s příslušenstvím.

II.

Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 25. 7. 2008 Okresní soud v Olomouci (dále jen "nalézací soud") mimo jiné uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 50.882 Kč s příslušenstvím a uhradit náklady řízení.

Dne 26. 1. 2010 odvolací soud k odvolání žalovaného rozsudek nalézacího soudu ze dne 25. 7. 2008 v napadeném vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 50.882 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.) a ve výrocích II. a III. rozhodl o nákladech řízení před nalézacím a odvolacím soudem.

III.

V části 1. ústavní stížnosti stěžovatel polemizoval s právním posouzením věci odvolacím soudem, zejména závěry o nedůvodnosti odvolací námitky, že v řízení před okresním soudem došlo k vadě mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, založené na argumentaci o existenci překážky věci rozsouzené v důsledku rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 2007. V části 2. stěžovatel polemizoval se způsobem, jakým odvolací soud vyložil jednotlivé části Smlouvy o zneškodnění odpadu ve znění před a po uzavření dodatku č. 1 ke smlouvě; v části 3. namítl "nedodržování zákonných pravidel interpretace právních úkonů podle ust. § 266 obch. zák." a v části 4. tvrdil porušení principu rovnosti účastníků řízení tím, že ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu (na rozdíl od žalovaného ve vztahu k rozhodnutí nalézacího soudu) neměl "právo na repliku ve formě odvolání."

IV.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů.

Stěžovatel tvrdil, že řízení před obecnými soudy, bylo nespravedlivé především v důsledku vadného posouzení podmínek řízení a nesprávným právním posouzením věci; jinak řečeno polemizoval se závěry, k nimž v jeho právní věci dospěl odvolací soud; takto stavěl Ústavní soud do role další přezkumné soudní instance, jež mu - jako soudu stojícímu vně soustavy soudů obecných - nepřísluší.

Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že právo na spravedlivý proces - garantující mj. spravedlivé a veřejné projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků - je procesní povahy a nezaručuje jakékoliv materiální subjektivní právo. Ani případná nesprávná, resp. Ústavním soudem nesdílená, interpretace hmotného práva obecnými soudy (k čemuž dle přesvědčení Ústavního soudu v projednávaném případě nedošlo) tak sama o sobě nemohla založit porušení tohoto základního práva. Taková interpretace by mohla být důvodem pro kasaci rozhodnutí obecných soudů pouze tehdy, pokud by zasáhla některé z ústavních hmotných subjektivních práv; je však evidentní, že "právo na smluvní pokutu" (kterého se v řízení před obecnými soudy stěžovatel dovolával) v rovině základních práv zakotveno není [srov. např. nález ze dne 29. 5. 1997 , Sb. n. u., sv. 8, str. 149 (161)]. Jinak řečeno, výklad zákona přísluší v prvé řadě obecným soudům; nebyl-li jejich výklad svévolný, nemůže jej Ústavní soud nahradit svým.

Pro uvedené jinak postačí na rozhodovací důvody obsažené v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu odkázat, neboť znovu opakovat to, co již bylo tímto soudem srozumitelně vysvětleno, bylo by nepřípadně formalistické.

Z vyložených důvodů proto Ústavní soud, neshledav ústavněprávní deficity vážící se k rozhodování obecných soudů v posuzované věci, ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. května 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu