Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 634/10

Ústavní soud rozhodl dne 29. dubna 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. V., zastoupené Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem v Olomouci, Na Střelnici 39, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 11. 2009 č. j. -908, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 23. 1. 2007 č. j. -814 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 4. 2005 č. j. -661, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka navrhuje zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi obecné soudy porušily její základní práva podle a d a dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z ústavní stížnosti a z kopií přiložených rozhodnutí vyplývá, že stěžovatelka se žalobou u Okresního soudu v Olomouci domáhala zaplacení částky 1.017.137,40 Kč z titulu náhrady škody. Uvedené částky se stěžovatelka domáhala s odůvodněním, že v soukromém veterinárním zařízení žalovaného (MVDr. M. M.) nechala ošetřit svého psa plemene Čivava výjimečné velikosti, který v důsledku nesprávného léčebného zákroku musel být pro špatný zdravotní stav utracen. Stěžovatelka požadovala náhradu nákladů vynaložených na léčbu psa ve výši 14.444,40 Kč a náhradu ušlého zisku z možné komercializace svého psa, neboť ten byl, jako nejmenší pes na světě, zapsán v Guinessově knize rekordů.

Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost v části, v níž směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky jako nepřípustné, není opodstatněná. V části, v níž ústavní stížnost směřuje proti rozsudkům soudů prvního a druhého stupně, které předcházely rozhodnutí Nejvyššího soudu, ji Ústavní soud posoudil jako opožděně podanou.

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, jichž se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud opodstatněně shledal, že jde o dovolání nepřípustné, a své rozhodnutí s poukazem na v podání uvedené dovolací důvody, opírající se o (dále jen "OSŘ"), jakož i s poukazem na ustanovení a odst. 3 vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Na toto odůvodnění lze v dalším odkázat. Závěr Nejvyššího soudu o tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení a odst. 3 , nelze považovat za zásah do základních práv a svobod stěžovatelky. Nutno dodat, že stěžovatelka v ústavní stížnosti proti podstatě závěru dovolacího soudu o nepřípustnosti dovolání dle , tj. závěru o tom, že napadené rozhodnutí ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam, ani žádný argument nezmínila.

Pokud jde o rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, je zřejmé, že stěžovatelka pokládá ústavní stížnost proti nim za včasnou, neboť lhůtu pro své podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o jí podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "). Tato podmínka však v daném případě splněna není.

Odmítl-li Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky pro uplatnění nezpůsobilých dovolacích důvodů, zjevně se tak nestalo "z důvodů závisejících na jeho uvážení", a nelze proto ve vztahu k odvolacímu rozhodnutí aplikovat ; v takovém případě je pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti třeba aplikovat ; 60denní lhůta počíná běžet již od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní stížnost tak byla proti rozhodnutí odvolacího soudu (a tím i proti rozhodnutí prvostupňového soudu) podána opožděně.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu podle ustanovení odmítl jako zjevně neopodstatněnou a v části směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci ji podle ustanovení odmítl jako návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2010

Vladimír Kůrka

předseda senátu Ústavního soudu