Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 265/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelů 1/ Ing. V. H., 2/ Ing. M. K. a 3/ Ing. P. Š., všech zastoupených Mgr. Helenou Peychlovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Na Příkopě 1047/17, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2009 č. j. -37, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. ledna 2010, která splňuje formální podmínky stanovené pro její věcné projednání , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelé domáhali zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2009 č. j. -37 (dále jen "napadené rozhodnutí"), kterým byly zamítnuty návrhy stěžovatelů na vyslovení neplatnosti hlasování a na vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého v místním referendu konaném dne 7. listopadu 2009 v Městské části Praha - Klánovice o otázce: "Souhlasíte s výstavbou golfového areálu na pozemcích, které jsou v současné době lesními pozemky v katastrálním území Klánovice?".

Stěžovatelé v ústavní stížnosti argumentovali stejně jako v řízení před správním soudem a uvedli, že bylo konáno konzultativní referendum, které , o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") ani ústavní pořádek podle jejich názoru nepřipouští. Stěžovatelé rovněž tvrdili, že nepřípustnost napadeného referenda vyplývá i z obecnosti a neurčitosti položené otázky. Napadeným rozhodnutím, které stěžovatelé označili za svévolné, nepřesvědčivé a řádně neodůvodněné, došlo podle názoru stěžovatelů k ohrožení právní jistoty a předvídatelnosti práva a porušení jejich práv zakotvených v , a 4 a v y (dále jen " "), v a d (dále jen " ") a v Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Na podporu svých tvrzení stěžovatelé odkázali na rozhodnutí Ústavního soudu vydaná pod

sp. zn.

,

,

,

,

a zejména

.

Ústavní soud si za účelem posouzení celé věci vyžádal spis Městského soudu v Praze sp. zn. , vzal v úvahu stěžovateli předložená tvrzení, přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu u a zjistil, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [ , písm. d) y].

Ústavní soud konstatuje, že obsahem ústavní stížnosti je toliko polemika stěžovatelů s odůvodněním napadeného rozhodnutí. Stěžovatelé očekávají, že Ústavní soud podrobí napadené rozhodnutí dalšímu (běžnému) instančnímu přezkumu. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že městský soud se celou věcí podrobně zabýval, příslušná ustanovení aplikoval a interpretoval v souladu s ustálenou judikaturou a s argumentací stěžovatelů se řádně vypořádal. Napadené rozhodnutí je podrobně a přezkoumatelným způsobem odůvodněno. Správní soud uvedl, na základě jakých úvah ke svým závěrům dospěl a na zdůvodnění jeho rozhodnutí, které Ústavní soud považuje za ústavně konformní, dostatečně objasňující učiněné závěry a nevykazující prvky libovůle, lze tak odkázat.

Ústavní soud se otázkou konání konzultativního referenda zabýval v usnesení označeném stěžovateli ze dne 31. srpna 2006

sp. zn.

, kdy stěžovatelé (přípravný výbor) napadl usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. listopadu 2004 č. j. -55, kterým byl zamítnut návrh pro konání místního referenda v obci Temelín. V tomto případě bylo navrhováno vyhlášení referenda o dvou otázkách: "1. Souhlasíte s tím, aby byl na katastrálním území obce Temelín sklad vyhořelého jaderného paliva. 2. Souhlasíte s tím, aby orgány samosprávy obce Temelín při výkonu samotné působnosti využily všech prostředků, aby zabránily stavbě skladu vyhořelého jaderného paliva v lokalitě elektrárny Temelín?" Na rozdíl od nyní posuzované věci, zastupitelstvo obce Temelína rozhodlo, že místní referendum nevyhlásí, neboť o navržených otázkách nelze místní referendum konat, protože obsah otázky č. 1 nespadá do samostatné působnosti obce a otázka č. 2 je příliš vágní a v rozporu s principem volného mandátu dle , o obcích. Ústavní soud sice konstatoval, že "...zákon o místním referendu tzv. konzultativní referendum neumožňuje", na druhé straně rovněž uvedl, že "...problém temelínského referenda spočívá nikoli v extenzívním výkladu zákona č. č. , ale ve skutečnosti, že se stěžovatel snažil proces umístění skladu vyhořelého jaderného paliva ovlivnit ve fázi, kdy samospráva není kompetentní o této věci rozhodovat".

Ústavní soud přitom opakovaně uvedl, že y se vztahuje toliko na nálezy, nikoliv na usnesení Ústavního soudu, přičemž názor uvedený v usnesení

sp. zn.

byl překonán nálezem ze dne 13. března 2007

sp. zn.

(in http://nalus.usoud.cz).

Z obecného pohledu si je pak třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z y a Úmluvy, není možné vykládat jako garanci úspěchu v řízení. Pokud stěžovatelé nesouhlasí se závěry, které ve věci rozhodující soud vyvodil, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných u a Úmluvou.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry, učiněné ve věci městským soudem, jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování ( a y) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatelů zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Napadené rozhodnutí není ani v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, na kterou stěžovatelé ve své ústavní stížnosti odkazují, neboť na danou věc nedopadá.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. dubna 2010

Miloslav Výborný v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu