Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1030/10

Ústavní soud rozhodl dne 14. dubna 2010 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupené JUDr. Janou Havlíkovou, advokátkou se sídlem Brněnská 110, 592 31 Nové Město na Moravě, směřující proti usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 12. 3. 2009 č. j. -450, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 23. 7. 2009 č. j. -462, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 9. 4. 2010 učinila právní zástupkyně stěžovatelky podání u Ústavního soudu, jímž se měla stěžovatelka domáhat zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť jimi došlo k porušení vlastnické práva garantovaného d (dále jen " ") ve spojení s y. Ústavní stížnost vykazovala formální vady [k ústavní stížnosti nebyla přiložena řádná plná moc ve smyslu ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), v níž by byla právní zástupkyně, určená stěžovatelce podle ust. , o advokacii, Českou advokátní komorou, zmocněna pro jednání před Ústavním soudem], Ústavní soud však vzhledem k níže uvedenému nevyzýval k jejich odstranění.

Usnesením okresního soudu bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo zakázáno stěžovatelce nakládat s nemovitostmi blíže označenými ve výroku rozhodnutí. Krajský soud usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil, jen upřesnil jeho znění tak, aby ve výroku odpovídalo navrženému petitu a obsahovalo přesný rozsah a obsah plnění, resp. přesné vymezení práv a povinností účastníků. Přes poučení odvolacího soudu, že proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné, podala stěžovatelka dovolání. To Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 5. 1. 2010 č. j. -471 odmítl jako nepřípustné, neboť ze žádného ustanovení (a to ani ust. ) nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně o nařízení předběžného opatření.

Ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené k jejímu podání.

Jednou z důležitých zákonných náležitostí návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti je dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která dle počíná dnem následujícím dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Ze shora uvedeného je zřejmé, lhůta pro podání ústavní stížnosti ve skutečnosti počala běžet po doručení shora uvedeného rozhodnutí krajského soudu z července roku 2009 a je též evidentní, že uplynula marně, když ústavní stížnost byla podána až v dubnu roku 2010. Zmeškání této lhůty přitom podle konstantní judikatury Ústavního soudu nelze prominout. Na věc nelze ani aplikovat ustanovení , neboť v daném případě nebylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné z důvodů, které by závisely na uvážení Nejvyššího soudu, nýbrž proto, že šlo o opravný prostředek ze zákona nepřípustný. Proto nelze podání dovolání ze strany stěžovatelky považovat za efektivní vyčerpání opravných prostředků, resp. vůbec nešlo v případě dovolání stěžovatelky o opravný prostředek, který by jí zákon dával k dispozici.

Z tohoto důvodu je třeba ústavní stížnost považovat za opožděnou, neboť byla podána po zákonem stanovené 60 denní lhůtě počítané ve vztahu k rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovatelce zákon k ochraně jejich práva poskytl. Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl, jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání zákonem ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. dubna 2010

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj