Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3240/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného JUDr. Milanem Břeněm, advokátem se sídlem Svitavy, nám. Míru 28, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2009, čj. 2 VSPH 195/2009-B-21, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, doplněné podáním ze dne 14. 4. 2010, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zakotvené a d (dále " "). Podle stěžovatele nebyly v jeho případě splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka podle , neboť podle lékařské zprávy byla jeho neschopnost zúčastnit se řízení u soudu pouze přechodná. Opatrovník byl nečinný, neinformoval jej o doručených písemnostech, nikdy ho nekontaktoval ani mu nesdělil, že je na 16. 10. 2009 nařízeno jednání. Soud tak ustanovením opatrovníka postupoval nepřípustně formalisticky s cílem urychlit své řízení.

Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2009, čj. -32, byl na majetek stěžovatele prohlášen konkurs. K jeho odvolání Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 10. 2009, čj. -21, napadené usnesení potvrdil a rozhodl o výši hotových výdajů a odměny opatrovníka stěžovatele.

K ustanovení opatrovníka stěžovateli došlo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2009, čj. -17. Opatrovníkem mu byla ustanovena advokátka Mgr. J. Č. z toho důvodu, že se stěžovatel ze zdravotních důvodů nemohl účastnit jednání u odvolacího soudu.

Poté co Ústavní soud prostudoval obsah ústavní stížnosti a napadeného unesení, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatel spatřuje porušení práva na spravedlivý proces ve skutečnosti, že mu byl v řízení před odvolacím soudem ustanoven opatrovník, ač pro to nebyly splněny potřebné předpoklady.

Nutno podotknout, že o ustanovení opatrovníka byl informován, protože mu zmíněné usnesení bylo řádně doručeno dne 21. 9. 2010. Stěžovatel sice navrhl zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2009, čj. -21, ale veškerá jeho argumentace v podstatě směřuje pouze proti postupu soudu, jímž mu byl ustanoven opatrovník. Samotnému ustanovení opatrovníka se stěžovatel tehdy nijak nebránil, jen požádal soud o odročení zmíněného ústního jednání s tím, že se ho chce osobně zúčastnit.

Z uvedeného vyplývá, že stěžovatel jednak věděl, že mu soud ustanovil opatrovníka, jednak věděl, že ve věci proběhne jednání. Ustanovení opatrovníka se tehdy nijak nebránil a jeho ustanovení mu začalo vadit teprve poté, co Vrchní soud v Praze rozhodl v jeho neprospěch. Pokud s ustanovením opatrovníka nesouhlasil, měl se jeho ustanovení adekvátním způsobem bránit. To neudělal, protože byl zřejmě s jeho ustanovením srozuměn. Za této situace tedy měl svého opatrovníka, v souladu se zásadou "vigilantibus iura scripta sunt" (pozn. "právo přeje bdělým"), kontaktovat, požádat jej o součinnost, případně mu svou součinnost poskytnout. Za této situace tvrzení stěžovatele o porušení jeho základního práva na spravedlivý proces, vyplývajícího z d, nemůže obstát.

Zásady spravedlivého procesu podle d zajišťují, v souladu s obecnými procesními předpisy, že v řízení před obecnými soudy bude zejména zaručeno, že věc účastníka soudního procesu bude projednána veřejně, v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem provedeným důkazům. Tyto záruky nebyly v projednávané věci porušeny. Ústavní soud v přezkoumávané věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2010

Vojen Güttler, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu