Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3218/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jana Musila a Vlasty Formánkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného JUDr. Stevem Georgesem, advokátem se sídlem Brno, Lidická 5a, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2009 č. j. -52, a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 6. 2009 č. j. -38, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení soudů, neboť tím, že jím zahájené občanskoprávní řízení bylo zastaveno, bylo dotčeno jeho právo na soudní ochranu ve smyslu až d (dále jen ""). Má za to, že obě napadená rozhodnutí byla vydána "předčasně", neboť dosud nebyla definitivně posouzena jeho žádost o osvobození od soudních poplatků.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 24. 6. 2009 č. j. -38 podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, řízení o stěžovatelově žalobě zastavil, neboť stěžovatel nezaplatil soudní poplatek ani poté, co soud pravomocně rozhodl o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, a marně uplynula další soudem stanovená lhůta k jeho zaplacení. Soud neopomenul, že "v mezidobí" mu stěžovatel doručil další tiskopis potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, uvedl však, že jej nepovažoval za další návrh na osvobození od soudních poplatků, jelikož neobsahoval jakékoli nové skutečnosti.

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 31. 8. 2009 č. j. -52, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")].

Z toho, co bylo stěžovatelem vylíčeno o průběhu a výsledku jeho občanskoprávního řízení, je očividné, že v kontextu ústavněprávním nemůže jít o nic jiného, než o garance článku 36 odst. 1, podle kterého se každý může domáhat stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Jinak řečeno, jde o to, zda stěžovateli nebyl odepřen přístup k soudu, resp. zda zastavení řízení o jím podané žalobě bylo vskutku důsledkem toho, že stěžovatel nedodržel "stanovený postup", anebo naopak podmínky pro zastavení řízení dány nebyly.

Deficit spravedlivého procesu ve smyslu se v rovině právního posouzení věci nemůže projevit jinak než poměřením, zda soudy podaný výklad rozhodných právních norem je předvídatelný a rozumný, koresponduje-li fixovaným závěrům soudní praxe, není-li naopak výrazem interpretační svévole (libovůle), jemuž chybí smysluplné odůvodnění, případně zda nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů.

V usnesení ze dne 20. 1. 2010

sp. zn.

Ústavní soud opětovně připomněl, že "o podané žádosti o osvobození od soudního poplatku musí být rozhodnuto dříve, než soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví. Toto obecné pravidlo má své výjimky, neboť jeho mechanické uplatňování by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodnutí o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je tedy soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2004, č. j.

, dostupné na www.nalus.cz)".

Tyto závěry očividně dopadají na projednávanou věc; výhrady vznesené stěžovatelem jsou pouze formální povahy, postrádají věcnou argumentaci a nikterak neoponují zjištění obecných soudů, že v další žádosti o osvobození od soudních poplatků absentují právě ty "nové skutečnosti", jež by zakládaly povinnost o ní (znovu) rozhodnout.

Podmínky nedostatku spravedlivého procesu, jak byly shora vyloženy, tudíž dány nejsou.

Je proto namístě závěr, že zastavení řízení s protiústavním odepřením soudní ochrany stěžovateli ztotožnitelné není. Stížnosti stěžovatele, jež vychází z předpokladu opaku, tudíž nebylo možné vyhovět, a Ústavní soud ji jako návrh zjevně neopodstatněný podle v senátě (bez ústního jednání) odmítl.

Okolnost, že ústavní stížnost byla odmítnuta, překáží tomu, aby bylo stěžovateli vyhověno v návrhu podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2010

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu