Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 742/10

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 5. dubna 2010 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti stěžovatele ILBAU, spol. s. r. o., Praha 5, Na Bělidle 198/21, zastoupeného JUDr. Tomášem Capouškem, advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 6, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. ze dne 30. 11. 2009, rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 31. 3. 2008 a rozhodnutí stavebního odboru Magistrátu hlavního města Prahy č. j. MHMP-182404/2003/OST/Pi/Hn ze dne 28. 4. 2004, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel včas podanou ústavní stížností napadá, s tvrzením zásahu do práv zaručovaných a 4 d, v záhlaví označená rozhodnutí orgánů veřejné moci, vydaná ve věci nařízení odstranění stavby v rozhodnutích označené, postavené stěžovatelem bez stavebního povolení.

V důvodech stížnosti, po podrobném popisu vývoje dané věci, včetně obsahu v řízení postupně vydaných rozhodnutí - s důrazem na původní opatření příslušného stavebního úřadu ze dne 17. 3. 1999 a 23. 3. 2001, podle nichž se nejednalo o stavbu a nebylo třeba stavebního povolení - obdobně jako v kasační stížnosti oponuje stěžovatel postupu orgánů veřejné moci v dané věci činných a jejich právnímu posouzení věci, vedoucímu k nařízení odstranění jím postavené "betonárky", v důsledku čehož došlo podle něj k zásahu do jeho vlastnického práva.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele napadenými rozhodnutími Ústavní soud nezjistil. Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti zamítavému rozhodnutí městského soudu shora označeného, zamítajícího správní žalobu směřující proti označenému rozhodnutí správního orgánu, je zřejmé, že správní soudy přezkoumávající zákonnost rozhodnutí stavebního úřadu, vydaného v řízení zahájeném podle stavebního zákona, věnovaly posuzované věci patřičnou pozornost. Nejvyšší správní soud, který je ve smyslu ustanovení , jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, především povolán k zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování, pak v odůvodnění svého rozhodnutí, které Ústavní soud považuje za ústavně konformní, podrobně reagoval na námitky stěžovatele, obšírně vysvětlil, proč neshledal jeho kasační námitky důvodnými a řádně objasnil z jakých důvodů považuje závěr městského soudu o tom, že předmětná "betonárka" je stavbou ve smyslu stavebního zákona, vyžadující stavební povolení, jakož i konečný závěr o nařízení odstranění stavby za správný. Ve svém rozhodnutí také upozornil na fakt, který je i pro posuzování věci Ústavním soudem významný - totiž na fakt, že stěžovatel nevyužil možnosti podání správní žaloby proti rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 29. 7. 2002 a 7. 11. 2002, jimiž byla zrušena původní opatření stavebního úřadu ze dne 17. 3. 1999 a 23. 3. 2001, jichž se i nyní v ústavní stížnosti stěžovatel dovolává a na jejichž podkladě dovozuje zásah do řádně nabytých práv a rozpor s právní jistotou. Na podrobné zdůvodnění závěrů kasačního soudu, reagujícího v podstatě i na námitky stěžovatelem nyní opakované v ústavní stížnosti, možno odkázat a uzavřít tak, že napadená rozhodnutí správních orgánů byla přezkoumána správními soudy v řádně vedeném procesu, neporušujícím právo na soudní ochranu stěžovatele, a tudíž napadenými rozhodnutími nemohlo dojít ani k zásahu do jeho vlastnického práva.

Za tohoto stavu byla ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. dubna 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu