Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 833/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti R. M., zastoupeného JUDr. Ludmilou Krejčí, advokátkou, se sídlem v Brně, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -88 ze dne 16. prosince 2009 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -68 ze dne 26. března 2008, za účasti 1) Nejvyššího soudu a 2) Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Gymnázia a Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky, se sídlem Sady 28. října 674/1, Břeclav, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 22. března 2010 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, z nichž bylo usnesením odvolacího soudu potvrzeno usnesení Okresního soudu v Břeclavi č. j. -41 ze dne 19. října 2004, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na obnovu řízení, a usnesením dovolacího soudu bylo pro opožděnost odmítnuto dovolání stěžovatele. Postupem obecných soudů byla podle tvrzení stěžovatele porušena jeho blíže nekonkretizovaná základní práva garantovaná d.

2. Stěžovatel konkrétně vytýká dovolacímu soudu, že odmítl jeho dovolání jako opožděné vzdor tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu neobsahovalo poučení o dovolání. Má zato, že lhůta k podání dovolání byla s ohledem na to dle čtyřměsíční. Protože mu bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno dne 21. května 2008 a dovolání bylo podáno dne 24. července 2008, jednalo se o podání včasné.

3. K věci samé, kterou se dovolací soud vůbec nezabýval, stěžovatel poukazuje na to, že v původním řízení vyšly obecné soudy z tvrzení vedlejšího účastníka řízení, že ustanovení zákona ČNR č. , o obcích, v důsledku nálezu Ústavního soudu ČSFR

sp. zn.

ze dne 17. září 1992 pozbylo platnosti dnem 17. března 1993. Vycházely přitom z informace obsažené mylně v systému Aspi. Ve skutečnosti však bylo odkládací podmínce předmětného nálezu vyhověno ústavním zákonem ČNR č. , o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky. Dovolává se rovněž právního názoru obsaženého ve shora uvedeném nálezu o vazbě předmětného zákonného ustanovení se . Obecným soudům vytýká, že se v původním řízení uvedeným právním názorem neřídily, a že nebyl řádně obeslán k odvolacímu řízení, přičemž mu rozhodnutí odvolacího soudu nebylo ani řádně doručeno.

4. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový není součástí soustavy obecných soudů. Do rozhodovací pravomoci obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodnutí nebo v jemu předcházejícím řízením bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

5. V posuzovaném případě je včasnost ústavní stížnosti odvozována od doručení rozhodnutí dovolacího soudu, a proto je pro věc zásadní, zda toto rozhodnutí obstojí v testu souladnosti s ústavním pořádkem.

6. Jak stěžovatel správně uvádí, neobsahovalo rozhodnutí odvolacího soudu poučení o dovolání a i dovolací soud vyšel z toho, že bylo stěžovateli doručeno dne 21. května 2008, a že dovolání bylo podáno dne 24. července 2008. Na rozdíl od stěžovatele, který včasnost dovolání posuzuje podle aktuálně platného a účinného znění , aplikoval dovolací soud znění platné a účinné (obecně) do 31. prosince 2000. Logicky a srozumitelně přitom vyložil, že na věc dopadají přechodná ustanovení obsažená v bodech 15 a 16 hlavy první, části dvanácté , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Podle nich bylo třeba na věc aplikovat uvedenou právní úpravu s ohledem na to, že rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé byl vydán před 1. lednem 2001, a rozsudek odvolacího soudu byl vydán po řízení provedeném podle právních předpisů platných a účinných do 31. prosince 2000. Podle tehdejší právní úpravy byla lhůta k podání dovolání jednoměsíční od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu a byla zachována, i pokud bylo dovolání podáno (nesprávně) u odvolacího nebo dovolacího soudu. Tato přísná právní úprava mohla být v souladu s právním názorem obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 17. prosince 2001 (a navazujícího na nálezy

sp. zn.

, N 20/25 SbNU 153, a

sp. zn.

, N 60/26 SbNU 135) prolomena, jen pokud dovolatel dodržel lhůtu, o které ho nesprávně poučil odvolací soud ve svém rozhodnutí. Dovolací soud dospěl k závěru, že o nic takového se v posuzovaném případě nejednalo a lhůta k podání dovolání tak marně uplynula dne 23. června 2008.

7. O tom, že na věc dopadají přechodná ustanovení , byl stěžovatel přitom přiměřeně a jasně upozorněn již v rozhodnutí odvolacího soudu (str. 3 usnesení). Z argumentace obsažené v ústavní stížnosti je však zřejmé, že si důsledků plynoucích z oněch přechodných ustanovení není stěžovatel vědom ani nyní, protože se nijak nevypořádává se závěry obou obecných soudů, které se této problematice věnují, přičemž se stěžovatel v ústavní stížnosti jinak zaobírá právní úpravou ještě starší (byť z jiné oblasti). V každém případě lze uzavřít, že je rozhodnutí dovolacího soudu ústavně souladné, neboť bylo vydáno v souladu s právní úpravou, která na něj dopadá, jakož i v souladu s vlastní ustálenou rozhodovací činností.

8. Ze shora vyložených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost, aniž by stěžovatele vyzýval ke konkretizaci ústavněprávní argumentace, a to v části týkající se usnesení dovolacího soudu pro zjevnou neopodstatněnost, podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ve zbývající části pro opožděnost podle zákona resp. pro nepřípustnost podle zákona, neboť stěžovatel řádně nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svého práva.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. dubna 2010

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu