Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 400/10

Ústavní soud rozhodl dne 7. dubna 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti M. O., zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem, AK se sídlem v Liberci III- Jeřáb, 1. máje 535/50, proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 21. 9. 2009 čj. -10 a usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jablonci na Nisou ze dne 20. 8. 2009 čj. ZT 531/2008-15 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 9. 2. 2010 se M. O. (dále jen "poškozený", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení o postoupení věci jinému orgánu.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 20. 8. 2009 státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jablonci na Nisou podle § 171 odst. 1 tr. řádu věc, v níž bylo vedeno trestní stíhání proti obviněnému E. K. pro skutek v rozhodnutí specifikovaný, ve kterém měl stěžovatel postavení poškozené strany, postoupil Městskému úřadu v Tanvaldu, neboť výsledky přípravného řízení ukazovaly, že nešlo o trestný čin, že však šlo o skutek, který by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek.

Dne 21. 9. 2009 státní zástupce státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, stížnost poškozeného zamítl jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími orgánů činných v trestním řízení byl porušen princip zákonnosti postupu orgánů státní moci dle y, d (dále jen " ") a právo na spravedlivý proces dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Namítl, že o postoupení věci bylo rozhodnuto na základě znaleckého posudku, s jehož závěry ani se způsobem vypracování nesouhlasil; poukázal na nález ze dne 30. 4. 2007

sp. zn.

(Sb. n. u., sv. 45, str. 149).

Stěžovatel byl toho názoru, že v jeho případě orgány činné v trestním řízení provedly rozporné a neúplné dokazování, důkazy chybně resp. předčasně, hodnotily, čímž mj. porušily jeho základní právo na spravedlivý proces; poukázal na nález

sp. zn.

. Byl přesvědčen, že v jeho případě nebylo podstatné, že se jím citovaná judikatura týkala primárně práv obviněného, neboť i poškozený má podle § 2 odst. 5 tr. řádu právo na zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

IV.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

Ústavní soud připomíná, že ani Úmluva nepřiznávají komukoliv, a tudíž ani poškozenému, základní právo na trestní stíhání a odsouzení třetí osoby; v tomto směru již ve svém usnesení ze dne 26. 2. 1997

sp. zn.

[Sb. n. u., sv. 7, str. 343 (345)] uvedl, že "Z a d lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu písm. d) y ČR nezakládá."

K postavení poškozeného v trestním řízení se Ústavní soud vyjádřil mj. i v nálezu ze dne 9. 6. [Sb. n. u., sv. 49, str. 531 (540 a násl.)], kde v odst. 31 uvedl, že již mnohokrát vyslovil závěr, že ústavně zaručené subjektivní právo fyzické osoby nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, respektive, aby určité jednání bylo kvalifikováno jako konkrétní trestný čin, neexistuje.

Obdobně judikoval opakovaně i Evropský soud pro lidská práva, který např. v rozsudku velkého senátu ze dne 20. 3. 2009 ve věci Gorou proti Řecku (2),(stížnost č. 12686/03, odst. 24; dostupno na adrese http://www.echr.coe.int) znovu uvedl, že Úmluva nepřiznává jakékoliv právo na stíhání nebo odsouzení třetí osoby za trestný čin.

Z uvedeného nutno dovodit, že ústavní stížnost stěžovatele byla založena na jeho mylném předpokladu, že jako poškozený měl základní právo na stíhání a odsouzení třetí osoby za trestný čin; jeho stížnost tudíž nezbylo než posoudit jako zjevně neopodstatněnou.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. dubna 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu