Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 350/10

Ústavní soud rozhodl dne 31. března 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky E. S., advokátky, zastoupené JUDr. Ladislavem Sádlíkem, advokátem se sídlem Holečkova 31, Praha 5, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. listopadu 2009 č. j. -48, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2008 č. j. -25, rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 10. dubna 2006 č. j. FŘ-5523/11/06 a platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 10 ze dne 14. července 2005 č. j. 229222/05/010521/4806, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí orgánů veřejné moci s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv, zakotvených v , , 3, a d.

Pokud se shora citovaný platební výměr opíral o , o daních z příjmů, ve znění pro posouzení její záležitosti rozhodném, tj. o fiktivní základ daně vymezený tímto zákonným ustanovením, již samotnou aplikací tohoto zákonného ustanovení byla dle přesvědčení stěžovatelky zasažena její ústavně zaručená práva. Tvrdila, stručně shrnuto, že se takto ocitla v nerovném postavení s podnikajícími právnickými osobami, byla omezena ve svém právu podnikat (fiktivně stanovený základ daně "znamená de facto poenalizaci podnikání a ne daň z příjmů") a faktickým vyvlastněním jejího majetku byla nepřípustně dotčena ve vlastnickém právu. V této souvislosti stěžovatelka uvedla, že pro jeho protiústavnost zákonodárce citovaného zákona později také zrušil. Jelikož odvolací orgán, ani následně správní soudy nepřisvědčily názoru stěžovatelky o protiústavnosti aplikovaného zákonného ustanovení, domáhala se kasace těchto rozhodnutí Ústavním soudem.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Stěžovatelka nenamítala nesprávný způsob konkrétní aplikace ustanovení , ve znění do novelizace provedené , nýbrž brojila pouze proti obsahu předmětné zákonné dikce.

Oprávnění plynoucího pro ni z , ve znění pozdějších předpisů, nevyužila a III. senát Ústavního soudu neshledal důvod pro postup dle téhož zákona, neboť protiústavnost neshledává. Ostatně k takovému závěru nedospěl předtím ani ve věci

sp. zn.

, v níž se obdobným návrhem zabýval.

Nutno říci, že Nejvyšší správní soud zevrubně reagoval na veškeré námitky stěžovatelky, obsažené posléze i v ústavní stížnosti, řádně se s nimi s poukazem na jmenovitě citovanou relevantní judikaturu Ústavního soudu vypořádal a na dostatečné odůvodnění jeho rozsudku postačí takto odkázat.

Ústavní soud si uvědomuje skutečnost, že ze souhlasu zákonodárce s osnovou návrhu lze pouze prezumovat i jeho souhlas s jejími důvody (stanovisko pléna sp. zn. ), a toliko na okraj (ve vztahu k tvrzením stěžovatelky) potom poznamenává se, že v důvodové zprávě k návrhu naposled uvedeného zákona je k danému ustanovení co do intencí předkladatele uvedeno toliko, že "navrhuje se zrušení minimálního základu daně na základě programového prohlášení" (srov. webové stránky Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky www.psp.cz).

Pro uvedené nemá tak Ústavní soud za to, že by argumentační tvrzení stěžovatelky mohla pro závěr o protiústavnosti napadených rozhodnutí obstát, a proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. března 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu