Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 679/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudců Stanislava Balíka a Pavla Rychetského, o ústavní stížnosti EDISON Ltd. s.r.o., se sídlem v Opavě, Rolnická 263/130, zastoupené advokátem JUDr. Alešem Klechem, LL.M., se sídlem v Ostravě, Zámecká 20, proti rozhodnutím Okresního soudu v Opavě ze dne 5. října 2007 sp. zn. a Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. listopadu 2007 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností splňující všechny náležitosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen , "), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi došlo k porušení jejích základních práv garantovaných d (dále jen " ") a dále Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Dále tvrdila, že došlo k porušení y, který zaručuje každému právo na právní pomoc v řízení před soudy a také souvisí s uloženou povinností nahradit náklady právního zastoupení ve výši, která neodpovídá platné právní úpravě.

Stěžovatelka se žalobou ze dne 30. července 2002 domáhala na vedlejším účastníkovi vydání movitých věcí in eventum zaplacení částky 280 600,- Kč, podáním ze dne 13. června 2007 vzala žalobu zpět. Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 5. října 2007 ( -91) řízení zastavil a rozhodl, že se stěžovatelce vrací soudní poplatek ve výši 11 200,- Kč a uložil jí nahradit náklady řízení žalovaného ve výši 42 763,- Kč. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. listopadu 2007 ( -102) potvrdil usnesení v napadené části, tj. v odstavci III. výroku a rozhodl, že žádný nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Jak je patrno z obsahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2010 ( -120), dovolání stěžovatelky bylo odmítnuto jako nepřípustné podle a , neboť směřovalo výlučně do náhrady nákladů řízení, což nepřipouští ( až 239 )

V petitu ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby napadená rozhodnutí byla Ústavním soudem zrušena a argumentovala judikaturou Ústavního soudu a obecných soudů.

V daném případě byl Ústavní soud postaven před rozpor mezi petitem ústavní stížnosti a jejím odůvodněním. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka k ústavní stížnosti připojila i kopii rozhodnutí Nejvyššího soudu a v odůvodnění na toto rozhodnutí odkazuje, je zřejmé, že její ústavní stížnost směřuje i proti tomuto rozhodnutí. Tato skutečnost tedy nezakládá důvod k odmítnutí stížnosti, ale je odstranitelnou vadou návrhu (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Bulena proti České republice ze dne 20. 4. 2004, Přehled rozsudků ESLP, ASPI, Praha č.3, 2004. str. 125). Ústavní soud proto vzhledem k předložené argumentaci nepovažoval za nutné vyzývat stěžovatelku k upřesnění petitů ústavní stížnosti ani k odstranění vady podání. Ústavní soud vzal v úvahu všechna stěžovatelkou předložená tvrzení a přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí, včetně rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud se nejprve zabýval opodstatněností ústavní stížnosti v poměru k rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť pouze v případě, že by v této části byla ústavní stížnost důvodná, mohl by se věcně zabývat i rozhodnutími soudů nižších stupňů. Dovolací soud se samotným meritem věci nezabýval. V odůvodnění svého odmítavého rozhodnutí - na něž lze odkázat - dostatečně vysvětlil, že podmínky přípustnosti dovolání stěžovatelky ve smyslu ustanovení až nejsou dány. Dovolací soud tak postupoval v souladu s příslušnými procesními předpisy a zásah do práva stěžovatelky na soudní ochranu zaručovaného a násl. y a Úmluvy

samotným rozhodnutím dovolacího soudu Ústavní soud neshledal. V této části proto ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle odmítl.

Pokud pak jde o rozhodnutí soudů I. a II. stupně, stěžovatelka patrně pokládá ústavní stížnost proti nim směřující za včas podanou, neboť lhůtu pro její podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o jím podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu ( ), kterážto podmínka však, jak plyne ze shora uvedeného, kdy Nejvyšší soud prostor pro své uvážení zjevně neměl, v daném případě splněna není. Za uvedeného stavu bylo nutno podle ustanovení 60 denní lhůtu k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím soudu I. a II. stupně odvíjet již ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k datu podání ústavní stížnosti dne 9. března 2010 nebyla tato zákonná lhůta evidentně dodržena, a proto byla ústavní stížnost směřující proti rozhodnutím soudů I. a II. stupně v záhlaví označeným podle odmítnuta jako stížnost podaná po lhůtě zákonem stanovené.

Ze shora rozvedených důvodů Ústavní soud návrh stěžovatelky dílem odmítl jako opožděný (dle ) a dílem jako zjevně neopodstatněný ( ), mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 23. března 2010

Jiří Nykodým

předseda senátu