Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2933/09

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. Ch., zastoupeného JUDr. Tomášem Máchou, advokátem se sídlem Praha 2, Blanická 25, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. 1. 2009, čj. - 12, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 7. 2009, čj. - 30, spojené s návrhem na zrušení ( ), takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 16. 11. 2009, stěžovatel navrhl zrušení shora označených rozhodnutí, vydaných v řízení o vypořádání společného jmění manželů. Tvrdil, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv, zejména práva na spravedlivý proces podle d. Současně navrhl, aby Ústavní soud "zrušil nebo vyčlenil z části zákona věci týkající se rozhodování společného jmění manželů, a aby bylo zde vždy povinností obecných soudů nařídit v této věci jednání, včetně dokazování, a nebylo by zde možno použít fikce uznání v případě, že se žalovaný nevyjádří."

Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda tento návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené .

Napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl o vypořádání společního jmění účastníků, které zaniklo rozvodem jejich manželství. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel, prostřednictvím svého advokáta, tzv. blanketní odvolání, v němž uvedl, že jej odůvodní do 15 dnů. Soud prvního stupně stěžovatele vyzval k odstranění vad odvolání. Výzva byla stěžovateli doručena do vlastních rukou dne 14. 5. 2009. Lhůta k odstranění vad skončila 19. 5. 2009. Na tuto výzvu reagoval tím, že v poslední den lhůty požádal o její prodloužení, ale vady odvolání neodstranil ani do dne, kdy odvolací soud rozhodl o jeho odvolání, tedy do 7. 7. 2009. Vzhledem k tomu, že stěžovatel své blanketní odvolání nedoplnil, a nebylo tedy schopné projednání, odvolací soud ho odmítl podle a .

Ústavní stížnost představuje, podle písm. d) y, procesní prostředek k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen " "). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti ( y ČR), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti tak plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je až krajním prostředkem ochrany základních práv, nastupujícím tehdy, kdy porušení základních práv nelze odstranit využitím právního prostředku, který projednají jiné orgány veřejné moci, zejména obecné soudy.

V projednávané věci stěžovatel nesplnil předpoklady pro přípustnost ústavní stížnosti podle . Stěžovatel napadl rozsudek obvodního soudu blanketním odvoláním, které postrádalo základní náležitosti podle . Nebyly v něm uvedeny žádné základní argumenty proti rozhodnutí, ani rozsah odvolání ani odvolací návrh. Stěžovatel vady svého odvolání ani přes výzvu soudu neodstranil, takže odvolacímu soudu nezbylo než odvolání odmítnout. Ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti rozhodnutí odvolacího soudu žádné nedostatky nevytýkal, pouze uvedl, že "odvolání k Městskému soudu v Praze by nevedlo ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu k vyřešení situace a Městský soud v Praze by s největší pravděpodobností rozsudek soudu prvního stupně potvrdil." Ústavní stížnost však nemůže sloužit jako procesní prostředek, který by mohl být využit k ochraně práva vedle prostředků jiných a ke zjednodušení nebo obejití stanoveného právního postupu. Lze ji podat až tehdy, když stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Blanketní odvolání však nelze považovat za efektivně použitý opravný prostředek (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2009,

sp. zn.

). Na základě těchto skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což činí jeho ústavní stížnost nepřípustnou ([ ].

Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [ ]. Odmítnutím ústavní stížnosti odpadla i základní podmínka projednání návrhu na zrušení ustanovení právního předpisu s ústavní stížností spojeného.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2010

František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu