Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2761/09

Ústavní soud rozhodl dne 11. března 2010 o ústavní stížnosti Ing. J. V., zastoupeného JUDr. Davidem Černým, advokátem, AK U Nádrže 625/6, 182 00 Praha 8 - Kobylisy, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci vedené pod sp. zn. takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti podané k poštovní přepravě dne 23. 10. 2009 se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud uložil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 konat a projednat žalobu stěžovatele ve věci vedené pod sp. zn. , a to z důvodu porušení jeho práv zakotvených v článku 36 odst. 1, 2 a 3, článku 38 odst. 2 a článku 4 odst. 1 d, konkrétně práva na spravedlivé soudní řízení a práva na ochranu soukromého majetku.

Z vyžádaných spisů Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. zjistil Ústavní soud, že tamní soud usnesením ze dne 13. 3. 1997 sp. zn. zastavil řízení o žalobě stěžovatele, neboť žalovaná neměla způsobilost být účastníkem řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 12. 1998 č. j. -98 odvolání stěžovatele odmítl pro opožděnost. Dotazem u Nejvyššího soudu bylo zjištěno, že dovolání stěžovatele proti usnesení odvolacího soudu podané dne 26. 10. 2000 odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 1. 2001 sp. zn. jako opožděné.

Stěžovatel namítá, že usnesení obvodního soudu nemohlo nabýt právní moci, neboť mu nebylo řádně doručeno; totéž se týká doručení předvolání k ústnímu jednání na den 13. 3. 1997, kdy bylo toto usnesení vyhlášeno. Usnesení bylo totiž chybně doručováno na nesprávnou adresu v L. ulici č. p. XX a nikoli na stěžovatelovu adresu ve Švýcarsku, kterou soud znal, případně tehdejšímu právnímu zástupci stěžovatele či na adresu L. XX, tj. do domu ve spoluvlastnictví stěžovatele a jeho bratrů. Stěžovatel považuje svoji ústavní stížnost za přípustnou, poněvadž opravné prostředky vyčerpal podáním stížnosti na průtahy v řízení před soudem prvního stupně; vyřízena byla přípisem, který byl stěžovateli doručen dne 24. 8. 2009.

Předseda senátu Obvodního soudu pro Prahu 4 ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvádí, že stěžovateli byly písemnosti doručovány na adresu P., jelikož ji uvedl v žalobě. Vzhledem k tomu, že o zastavení řízení bylo možno rozhodnout bez nařízení jednání, je otázka správnosti postupu soudu při předvolání nerozhodná. Při doručování zásilek vycházel soud z relace České pošty, že na uvedené adrese stěžovatel bydlí, avšak písemnosti si nevyzvedává. Poté, co soud zjistil skutečnou adresu stěžovatele (dne 5. 5. 1997), nebylo třeba stěžovateli znovu doručovat, neboť stěžovatel písemnosti v krátké době osobně převzal u soudu. Upozorňuje, že v následně podaném odvolání stěžovatel znovu uvedl adresu P., což odvolací soud zřejmě považoval za aktualizaci předchozího údaje.

Ústavní stížnost není přípustná.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Jádrem ústavní stížnosti je výtka obvodnímu soudu, že stěžovateli náležitě nedoručil příslušné písemnosti, čímž mu znemožnil plnohodnotnou účast v řízení o jeho žalobě. Vzhledem k tomu, že obvodní soud doručoval na jemu známou adresu a že nakonec si stěžovatel písemnosti osobně převzal u tohoto soudu dne 16. 5. 1997 (srov. č. l. 10 rekonstruovaného spisu ), není stížnost na průtahy v řízení adekvátním prostředkem ochrany stěžovatelových práv, poněvadž tato je určena k obraně proti nečinnosti soudu, což však není stěžovatelův případ.

Podstatnou je naopak skutečnost, že stěžovatel ve své věci podal dovolání, přičemž tak učinil správně, protože dle ustanovení ve znění účinném do dne 31. 12. 2000 bylo dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto; tedy dovolání představovalo procesní prostředek k ochraně stěžovatelova práva a jeho řádné vyčerpání bylo předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti. Řádně je uplatněno dovolání, které je způsobilé meritorního přezkumu, tedy netrpí žádnými vadami, jež by bránily jeho věcnému projednání. Jestliže Nejvyšší soud shledal stěžovatelovo dovolání opožděné, kterémužto závěru stěžovatel nijak neoponuje, nelze mít za to, že jej stěžovatel čerpal náležitě a že řádně hájil svá práva v řízení před obecnými soudy, poněvadž neposkytl Nejvyššímu soudu prostor, aby jeho návrh meritorně přezkoumal a odstranil eventuelní pochybení v případě, že by dovolání posoudil jako důvodné. Lze tedy uzavřít, že podaná ústavní stížnost je nepřípustná.

Sluší se poznamenat, že pokud by Ústavní soud vyhověl petitu ústavní stížnosti tak, jak jej stěžovatel formuloval, došlo by k neakceptovatelnému narušení právní jistoty, jelikož by vedle nezrušeného usnesení o zastavení řízení současně existoval příkaz Ústavního soudu k pokračování v řízení.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou dle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. března 2010

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj