Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 393/10

Ústavní soud rozhodl soudcem upravodajem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. H., zastoupeného JUDr. Michaelou Šubrtovou, advokátkou se sídlem v Praze, Dlouhá 16, proti rozhodnutí předsedy Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, č. j. Spr. 3313/2009, spojené s návrhem na zrušení ustanovení , o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, za účasti předsedy Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu 10. 2. 2010 napadl stěžovatel v záhlaví uvedené rozhodnutí předsedy Městského soudu v Praze. Svou ústavní stížnost spojit stěžovatel s návrhem na zrušení ustanovení , o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že mu bylo dne 10. prosince 2009 bylo doručeno rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým opětovně nebylo vyhověno jeho žádosti o jmenování soudním znalcem, a to toliko s odůvodněním, že počet již jmenovaných znalců je dostatečný a není tedy důvod jejich stav jakkoli rozšiřovat. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel aktivně v předmětném oboru pohybuje a má povědomí o tom, kdo a kdy byl znalcem jmenován, včetně povědomí toho, jak se vyvíjely počty znalců v období několika let, je přesvědčen, že ve vztahu k jeho osobě dochází k diskriminaci a nepřípustnému zásahu do u garantovaného práva ve smyslu a , tedy dochází k nepřípustnému zásahu do nezadatelného práva na přístup k veřejným a jiným voleným funkcím za rovných podmínek, ale též k porušení práva na svobodné podnikání.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a y) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.

Podle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; je totiž Ústavní soud vázán dle y.V situaci, kdy zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, jak je tomu v dané věci (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2005,

sp. zn.

), lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo ( ). Z toho plyne, že ústavní stížnost proti takovému rozhodnutí musí stěžovatel podat za stejných podmínek, jako by podával ústavní stížnosti proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva podle .

Dle tvrzení stěžovatele, které si Ústavní soud ověřil dotazem u Městského soudu v Praze, bylo stěžovateli napadené rozhodnutí doručeno dne 10. 12. 2009, šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti tedy počala běžet následujícím dnem a uplynula dne 8. 2. 2009. Ústavní stížnost, která byla podána dle podacího razítka na obálce k poštovní přepravě dne 9. 2. 2010, byla tedy podána opožděně.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že samotná ústavní stížnost byla podána opožděně, sleduje její osud i stěžovatelův návrh na zrušení v záhlaví uvedeného právních předpisu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 2010

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj