Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2182/09

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti R. N., právně zastoupeného JUDr. Benjaminem Zollmannem, advokátem se sídlem Na Poříčí 1048/30, Praha, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2008 sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2009 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností stěžovatel brojí proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů, neboť podle jeho názoru jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva ( , a d).

Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 8. 2008 sp. zn. byl stěžovatel uznán vinným, že se jako podnikatel - fyzická osoba, podnikající pod jménem R. N. - Consulting, dopustil trestného činu pokusu krácení daně, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let. Proti tomuto rozsudku se stěžovatel v zákonné lhůtě odvolal. Dne 29. 10. 2008 bylo stěžovateli doručeno předvolání k veřejnému zasedání u odvolacího soudu, které bylo nařízeno na den 11. 11. 2008. Dne 4. 11. 2008 se stěžovatel z nařízeného jednání omluvil dopisem, v němž mimo jiné uvedl: "Ke své omluvě dodávám, že i přes svou omluvu považuji za důležité se líčení zúčastnit, neboť má výpověď je dle mého názoru pro obhajobu důležitá." Stěžovatel se tím dle svého přesvědčení řádně z veřejného zasedání omluvil a před konáním líčení navrhl důkaz svou výpovědí. Dále stěžovatel ve svém dopise uvedl: "Má služební cesta bude ukončena v polovině tohoto měsíce". Je tedy zřejmé, že odvolací soud věděl, že stěžovatel nebude přítomen jednání a s ohledem na služební cestu nebude moci přebírat korespondenci, tedy ani určenou do vlastních rukou. Přesto byl soudem dne 5. 11. 2008 odeslán dopis, ve kterém stěžovateli bylo sděleno, že veřejné zasedání proběhne v původním termínu. Tento dopis si stěžovatel převzal až dne 13. 11. 2008, tedy po konání veřejného zasedání. Stěžovatel se jednání u odvolacího soudu nezúčastnil v dobré víře, že řádnou a včas podanou omluvou z objektivního důvodu mu bude v náhradním termínem účast na veřejném zasedání umožněna.

Odvolací soud veřejné zasedání za nepřítomnosti stěžovatele přesto konal (přítomen nebyl ani jeho právní zástupce) a jeho odvolání zamítl. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl dle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, aniž by se podle názoru stěžovatele vypořádal s argumentací, že mu konáním veřejného zasedání, přes jeho omluvu v jeho nepřítomnosti bylo odepřeno právo se řádně hájit, a to přesto, že navrhoval k odvolacímu řízení důkaz svojí výpovědí.

Přestože odvolací soud věděl, že se stěžovatel nemůže veřejného projednávání účastnit, tuto možnost mu odepřel, aniž jej k takovému postupu vedly vážné důvody. Stěžovatel tak nedostal možnost účasti na důležitém zasedání soudu, nemohl realizovat své právo rovné účasti a vyjádřit se ke všem provedeným důkazům, jak předvídají uvedená ustanovení d.

Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost nelze považovat za důvodnou.

Podle d, věty první, "má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům". Uvedenému právu koresponduje úprava hlavního líčení a veřejného zasedání v trestním řádu, který stanoví podmínky pro účast obžalovaného na těchto jednáních a rovněž podmínky, za nichž lze konat tato jednání v jeho nepřítomnosti. Trestní řád stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení, a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání tak rigorózně stanoveny nejsou. Obecné ustanovení § 234 tr. řádu přítomnost obviněného při veřejném zasedání neupravuje. Na nutnost účasti obviněného lze usuzovat buď podle toho, zda jej soud ve smyslu ustanovení § 233 odst. 1 tr. řádu o veřejném zasedání pouze vyrozuměl, nebo zda jej k němu předvolal (čímž by dal najevo, že jeho přítomnost je nutná), anebo s ohledem na ustanovení § 263 odst. 4 tr. řádu, který stanoví, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. října 2002, sp. zn. , ze dne 12. září 2002, sp. zn. , ze dne 11. června 2003, sp. zn. .

Z obsahu napadeného usnesení odvolacího soudu je zřejmé, že stěžovatel byl o konání veřejného zasedání k projednání odvolání pouze vyrozuměn, čímž dal soud najevo, že jeho přítomnost není nutná a lze rozhodnout a jednat i v jeho nepřítomnosti. Stěžovatel zaslal soudu omluvu s žádostí o odročení veřejného zasedání a sdělil, že na účasti u veřejného zasedání trvá a nesouhlasí s jednáním v jeho nepřítomnosti. V takovém případě dle judikatury Nejvyššího soudu je třeba obviněnému s ohledem na znění d umožnit účast za podmínky, že svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které mu objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání.

Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Citovaná ustanovení se musí uplatnit zejména za situace, kdy obviněný řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže veřejného zasedání z objektivních důvodů zúčastnit, a případně vyjádří zájem na tom, aby se jej mohl zúčastnit v budoucnu (např. tím, že požádá o jeho odročení).

S ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z ustanovení d je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání zejména v případě, kdy na tom on sám trvá. V takovém případě obviněný musí výslovně projevit nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti a tuto nepřítomnost doložit konkrétním objektivním důkazem natolik, aby z něj bylo možné učinit spolehlivý závěr o tom, že obviněnému byla skutečně z vážných důvodů účast u veřejného zasedání odvolacího soudu znemožněna (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. , přiměřeně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. , a další).

Ústavní soud po přezkoumání postupu odvolacího soudu a přezkoumání usnesení dovolacího soudu konstatuje, že v daném případě lze důvody pro projednání odvolání bez přítomnosti stěžovatele u veřejného zasedání vzhledem ke všem okolnostem akceptovat a v podrobnostech odkazuje na podrobné odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, který se věcí dostatečným způsobem zabýval. Stěžovatel sice soudu zaslal včas omluvu z nařízeného veřejného zasedání, tato omluva - plánovaná služební cesta - však neodpovídala požadavkům na řádnou omluvu, neboť stěžovatel nedoložil ani neuvedl žádné konkrétní údaje ohledně této cesty (např. cíl cesty, doba trvání, její účel apod.). V průběhu veřejného zasedání neprováděl odvolací soud další dokazování a při svém rozhodování vycházel plně ze skutkových zjištění soudu I. stupně, pro něž byly rozhodné důkazy provedené v průběhu hlavního líčení. Odvolací soud nepovažoval za nezbytné stěžovatele vyslechnout ani požádat o bližší vysvětlení jeho odvolání. Po přezkoumání věci je Ústavní soud názoru, že ačkoliv stěžovatel na účasti na veřejném zasedání k projednání odvolání trval, postupem odvolacího soudu a rozhodnutím soudu dovolacího nebylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv v intenzitě, která by vyžadovala zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů.

Vzhledem ke shora uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. března 2010

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu