Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 368/10

Ústavní soud rozhodl dne 18. března 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Ing. I. P. a 2. Ing. V. P., CSc., obou zastoupených JUDr. Michalem Chrůmou, Ph.D., advokátem v Praze 10, Hradešínská 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009 č. j. -122, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 20098 č. j. -103 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 5. 2007 č. j. -66, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včasnou ústavní stížností stěžovatelé navrhují zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, vydaných v řízení o vydání pozemků, neboť tvrdí, že jejich vydáním byla porušena celá řada jejich základních práv, především právo na spravedlivý proces, právo na legitimní očekávání, právo vlastnit majetek, právo na právní jistotu a právo na rovnost v právních vztazích.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v nesouhlasu stěžovatelů se způsobem, jakým obecné soudy rozhodly o jejich žalobě, jíž se domáhali vydání rozsudku, kterým bude žalovanému podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") uloženo převést do jejich spoluvlastnictví podle poměru výše jejich restitučních nároků pozemky, specifikované v napadených rozhodnutích. V rozsáhlé ústavní stížnosti stěžovatelé polemizují se skutkovými i právními názory obecných soudů všech stupňů a předkládají svůj vlastní výklad příslušných zákonných ustanovení a jejich aplikaci na projednávanou věc.

Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost v části, v níž směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatelů jako nepřípustné, není opodstatněná. Z obsahu přiloženého rozhodnutí Nejvyššího soudu totiž vyplývá, že tento soud odmítl dovolání stěžovatelů podle věty první a , (dále jen "") jako nepřípustné. Nejvyšší soud v odůvodnění uvedl, že v dané věci by dovolání mohlo být přípustné jen pro zásadní význam napadeného rozsudku, tedy podle V dané věci ovšem dovolací soud, s odkazem na svou judikaturu a judikaturu Ústavního soudu, konstatoval, že odvolací soud rozhodl ve věci správně a v intencích konstantní judikatury. Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud dospěl k závěru, že zásadní právní význam ve vztahu k napadenému rozsudku není dán, a v souladu s tímto závěrem odmítl dovolání stěžovatelů jako nepřípustné. Nejvyšší soud své rozhodnutí řádným a dostatečně podrobným způsobem odůvodnil a lze na něj v dalším odkázat.

Ústavní soud přezkoumal z hlediska své pravomoci vymezené v písm. d)y rovněž napadená rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 a rovněž v této části shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, když nic nenasvědčuje tomu, že tyto rozsudky představují zásah obecných soudů do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů. V podrobnostech postačí znovu odkázat na odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu, jež se adekvátně zabývá rovněž ústavněprávní argumentací stěžovatelů a cituje vedle svých vlastních rozhodnutí v obdobných věcech i relevantní judikaturu Ústavního soudu.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. března 2010

Vladimír Kůrka

předseda senátu Ústavního soudu