Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 532/10

Ústavní soud rozhodl dne 18. března 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky Mgr. I. Š., zastoupené Mgr. Markétou Budkovskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Husova 5, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 11. 11. 2009 č. j. -169 a Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 5. 2008 č. j. -77, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše citovaných rozsudků s tím, že je má za rozhodnutí, porušující její základní právo a právo dcery na spravedlivý proces, jak je garantováno , a y (míněno zřejmě d). Uvedla, že provedené důkazy o majetkových poměrech otce nezletilé nepovažuje za dostačující k řádnému zjištění rozhodných skutečností pro určení výživného, s neprovedením jí navrhovaných důkazů se soudy nevypořádaly, v tomto směru nedostatky neodstranil ani odvolací soud, který výrok o výživném v částce 12.000,- Kč měsíčně potvrdil. Vyslovila dále přesvědčení, že závěry vyvozené soudem II. stupně jsou v extrémním nesouladu s učiněnými zjištěními, která jsou navíc zcela nedostatečná pro spravedlivé rozhodnutí a hrubě ignorují samotnou zákonnou úpravu. Pokud jde o výroky odvolacího soudu týkající se úpravy výchovy nezletilé svěřené matce a nákladů odvolacího řízení, vůči těm ústavní stížnost výtky neobsahuje.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním jej spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne shledá-li jej zjevně neopodstatněným, důvodem k odmítnutí je též zjištění, že podaný návrh je nepřípustný [ , odst. 3, a odst. 1 písm. e) , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, doplnil dokazování o majetkových poměrech otce s ohledem na dobu, která od rozhodnutí Okresního soudu v Liberci uplynula, a opodstatněně výroky o určení výživného pro nezletilou, narozenou 1. 5. 2005, potvrdil. Ve vyčerpávajícím odůvodnění rozsudku se s poukazem na obsah dokazování, na znění § 85 odst. 2, § 85a odst. 2, § 96 odst. 1 a 3 zákona o rodině, vypořádal se všemi odvolacími námitkami matky, a proto lze na ně v dalším odkázat. Je třeba dodat, že jak soud I. stupně, tak soud odvolací zhodnotily v souladu s citovanými ustanoveními zákona o rodině potřeby nezletilé, majetkové poměry rodičů a rozsah dalších vyživovacích povinností otce, jakož i rozsah péče matky o dceru předškolního věku, která navštěvuje mateřskou školku, tzv. volitelné kroužky a část nezbytné péče o dítě je za matku plněna jinou osobou - těmto zjištěním pak odpovídá určení povinnosti otci platit nezletilé výživné v celkové výši 12.000,- Kč měsíčně a uhradit i na něm vzniklý dluh v částce soudem I. stupně stanovené.

Pro shora uvedené byl návrh směřující proti výrokům rozsudku soudu II. stupně odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh směřující proti rozsudku I. stupně pak jako nepřípustný [ , odst. 1 písm. e) , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. března 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu