Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2488/09

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické - ze dne 2. března 2010

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti M. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 10. 7. 2009, kterým byla stěžovatelčina věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 5 přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Litoměřicích.

VýrokUsnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 10. 7. 2009 se zrušuje.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým byla její věc, vedená u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , z důvodu vhodnosti podle , , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " ") přikázána Okresnímu soudu v Litoměřicích. Stěžovatelka má za to, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno právo na zákonného soudce a spravedlivý proces. Porušení těchto svých ústavně zaručených práv, dovolávaje se judikatury Ústavního soudu [nálezy

sp. zn.

ze dne 3. 3. 2009 (N 43/52 SbNU 431),

ze dne 23. 1. 2008 (N 20/48 SbNU 213),

ze dne 14. 9. 2005 (N 175/38 SbNU 399),

ze dne 12. 3. 2009 (N 55/52 SbNU 549),

ze dne 30. 4. 2008 (N 83/49 SbNU 197) a další], spatřuje stěžovatelka v podstatě v tom, že napadené usnesení postrádá jakékoliv zdůvodnění rozhodnutí o přikázání její věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. V odůvodnění ústavní stížnosti zároveň uvádí důvody, které podle ní svědčí tomu, že návrhu na delegaci v posuzované věci nelze vyhovět.

Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření k obsahu ústavní stížnosti jako účastník řízení před Ústavním soudem uvedl, že v plném rozsahu odkazuje na své usnesení ze dne 10. 7. 2009.

V řízení před obecnými soudy žalovaný JUDr. J. K., správce konkursní podstaty úpadce ZKL Klášterec nad Ohří, a. s., se, ač Ústavním soudem vyzván, k obsahu ústavní stížnosti nevyjádřil a společnost Finar, s. r. o., se sídlem v Praze 5 (další žalovaný) sice písemné vyjádření k obsahu ústavní stížnosti, v němž v podstatě dává najevo, že napadené rozhodnutí porušuje principy spravedlivého procesu, předložila, učinila tak však sama, aniž doložila právní zastoupení, které je v řízení před Ústavním soudem povinné ( , , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a Ústavní soud tak s těmito subjekty jako s vedlejšími účastníky řízení nejednal.

Poté, co se seznámil s obsahem připojeného spisu, dospěl Ústavní soud k závěru, že stížnost je důvodná.

Ze spisu Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. , který si Ústavní soud připojil, je patrno, že v daném řízení, v němž stěžovatelka má postavení žalobkyně, tato svou žalobu směřující proti žalovaným 1. společnosti Finar, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Vrázova 7, a 2. JUDr. J. K., správci konkursní podstaty úpadce ZKL Klášterec nad Ohří, adresovala jako soudu místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 5, který byl obecným soudem 1. žalovaného ( ). 2. žalovaný posléze podal jmenovanému procesnímu soudu návrh na delegaci věci z důvodů vhodnosti ( ) jinému soudu, s kterýmžto návrhem však stěžovatelka projevila nesouhlas. Vrchní soud pak ústavní stížností napadeným usnesením uvedenému návrhu na delegaci vyhověl a věc přikázal Okresnímu soudu v Litoměřicích, aniž však jakkoliv své rozhodnutí odůvodnil.

Podle d (dále jen " ") nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Ústavní soud se ve svých rozhodnutích týkajících se výkladu práva na zákonného soudce již vícekrát zabýval otázkou dodržení zákonných podmínek určení příslušnosti soudu [viz např. nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 22. 2. 1996 (N 15/5 SbNU 101),

ze dne 7. 10. 1996 (N 97/6 SbNU 201),

ze dne 29. 5. 1997 (N 65/8 SbNU 141),

ze dne 17. 12. 1998 (N 155/12 SbNU 423), usnesení

sp. zn.

ze dne 8. 10. 2002 (U 33/28 SbNU 429), nálezy

sp. zn.

ze dne 16. 1. 2003 (N 9/29 SbNU 63),

ze dne 15. 11. 2001 (N 172/24 SbNU 281),

ze dne 30. 4. 2008 (N 83/49 SbNU 197),

ze dne 12. 3. 2009 (N 55/52 SbNU 549)]. Vyjádřil tak, že zásada zákonného soudce představuje jednu ze základních záruk nezávislého a nestranného soudního rozhodování v právním státě a podmínku řádného výkonu té části veřejné moci, která byla soudům ústavně svěřena. Dodržení obecných zákonných podmínek určení příslušnosti soudu je zárukou toho, že nedojde k libovolnému určování příslušnosti soudu, jehož cílem by mohlo být ovlivnění výsledku soudního rozhodování. Právě z toho důvodu, aby bylo vyloučeno libovolné určování příslušnosti soudu, jež vede k porušení práva na zákonného soudce, je naprosto nezbytné, aby každé rozhodnutí soudu měnící zákonem stanovenou a při zahájení řízení založenou místní příslušnost soudu ( ) bylo přezkoumatelným způsobem zdůvodněno. Pokud tedy vrchní soud v posuzované věci své rozhodnutí nezdůvodnil vůbec (aniž byly dány podmínky ustanovení ), uvedené povinnosti nedostál, a porušil tak nejen ustanovení , ale také principy spravedlivého procesu, což ve svých důsledcích mohlo vést k porušení práva na zákonného soudce.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu y, a proto ústavní stížnosti podle ustanovení vyhověl a napadené usnesení podle ustanovení zrušil.