Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 28/10

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 2. března 2010 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. ze dne 4. 11. 2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel včas podanou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces ( d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a domáhá se jeho zrušení.

Napadeným rozhodnutím, jak patrno z jeho obsahu, byla jako opožděná odmítnuta námitka "podjatosti soudu", vznesená stěžovatelem dne 6. 4. 2009 v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , a to v podstatě s odůvodněním, že tato námitka nebyla stěžovatelem uplatněna v týdenní lhůtě, stanovené v ustanovení , když bylo zjištěno, že o důvodech, v nichž stěžovatel podjatost soudců městského soudu spatřuje, se dověděl více jak měsíc před tím, než námitku podjatosti vznesl.

Tento postup považuje stěžovatel za protiústavní. Je přesvědčen o tom, že pokud je právo na nestranný a nezávislý soud základem práva na spravedlivý proces, nemůže zákon takto založené právo na soudní ochranu omezit jeho zánikem uplynutím doby. Podmínění práva účastníků správního soudního řízení na nezávislý a nestranný soud v ustanovení lhůtou jednoho týdne pro podání námitek podjatosti soudu porušuje podle něj i "právo na rovnost účastníků v řízení před soudem, ve vztahu k účastníkům občanského soudního řízení", neboť, jak dále uvádí, takové omezení práva na nezávislý a nestranný soud nemá. Nejvyššímu správnímu soudu vytýká, že nezkoumal podle y, zda ustanovení je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, sám stěžovatel však návrh na zrušení tohoto ustanovení - s odkazem na možnosti Ústavního soudu - nepodal.

Poté, co se seznámil s argumentací ústavní stížnosti a obsahem napadeného usnesení, dospěl Ústavní soud k závěru, že stížnost není důvodná.

Stěžovatel porušení práva na spravedlivý proces napadeným rozhodnutím v podstatě zdůvodňuje tvrzením, že samotné aplikované ustanovení je protiústavní. Ústavní soud však důvod k postupu podle neshledal. Ustanovení není v rozporu s právem na nestranný a nezávislý soud, pouze upravuje způsob uplatnění námitky podjatosti a, pokud toto uplatnění časově omezuje, činí tak evidentně z toho důvodu, aby nedocházelo ke zneužívání námitek podjatosti k protahování řízení. Stěžovatel se také mýlí ve svých předpokladech, z nichž dovozuje nerovnost mezi účastníky správního a občanskoprávního řízení. obsahuje rovněž časové omezení možnosti uplatnění námitky podjatosti, a to ve svém v ustanovení (konečně obdobné omezení má i v ustanovení ). Ustanovení bylo pak, jak plyne z odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu, na něž lze zcela odkázat, použito a vyloženo způsobem, v němž Ústavní soud protiústavnost neshledal, závěry tam uvedené navazují na skutková zjištění o tom, kdy se stěžovatel o důvodech, v nichž spatřuje podjatost soudců městského soudu, dověděl, přičemž tato skutková zjištění stěžovatel ve stížnosti ani nezpochybňuje. Z uvedeného je patrno, že Ústavní soud zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele napadeným usnesením neshledal, a proto jeho ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Pokud jde o námitku podjatosti soudce JUDr. Pavla Rychetského, vznesenou v tomto řízení, tato byla formulována jen in eventum, pro případ, že by mu příslušelo v souvislosti s řízením o této stížnosti provedení jakéhokoliv úkonu, a jelikož ten nenastal, Ústavní soud se jí nezabýval.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. března 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu