Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 43/10

Ústavní soud rozhodl dne 2. března 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele Ing. K. H., zastoupeného JUDr. Evou Váňovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 11, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 9. 2009 č. j. -523, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaného usnesení, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2009 č. j. -45 o zastavení odvolacího řízení. Uvedl, že byl vyzván k zaplacení soudního poplatku z odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 20. 12. 2004, vydaný pod č. j. -67. Toto odvolání podal vedle dalších žalovaných (1, 2, 3 a 6), usnesením ze dne 11. 3. 2009 byl vyzván k úhradě soudního poplatku z odvolání ve výši 98.330,- Kč do tří dnů od doručení výzvy. Když tak neučinil, Krajský soud v Brně rozhodl dne 13. 5. 2009 o zastavení odvolacího řízení vůči němu, jako žalovanému č. 4. Proti uvedenému rozhodnutí podal se žalovanými 1, 2, 3 a 6 odvolání a společně s nimi také v odvolací lhůtě zaplatil soudní poplatek ve stanovené výši. Vrchní soud v Olomouci přesto rozhodnutí Krajského soudu v Brně o zastavení odvolacího řízení dne 30. 9. 2009 usnesením č. j. -523 potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí vyslovil názor, podle něhož v předmětném řízení vznikla každému z odvolatelů povinnost soudní poplatek ve výši 98.330,- Kč zaplatit samostatně, nikoliv společně a nerozdílně. Sám však s takovým názorem, s ohledem na zákona o soudních poplatcích, nesouhlasí a je přesvědčen, že jmenovaný odvolací soud svým rozhodnutím porušil jeho práva na soudní ochranu a zásadu rovnosti stran ve smyslu a d, postup vůči němu má za odepření spravedlnosti, což pak považuje za výraz protiústavnosti.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání žalovaného 4) (nyní stěžovatele) proti rozsudku ze dne 12. 11. 2008 č. j. -344, a to pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 98.330,- Kč, a jeho usnesení ze dne 13. 5. 2009 č. j. -455 opodstatněně potvrdil, když se v odůvodnění rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami v odvolání uplatněnými. Vysvětlil podstatu postavení účastníků tvořících společenství samostatné ( ) či společenství nerozlučné ( ) a shodně se závěry soudu I. stupně, s poukazem na obsah a odst. 8 zákona o soudních poplatcích, na obsah řízení, ve kterém žalobce opřel právo na zaplacení směnečného peníze o směnku vlastní, avalovanou žalovanými 1) až 6), proti nimž může žalobce žádat zaplacení společně a nerozdílně, jakož i zaplacení po každém z nich, obsáhle vyložil, proč jde v předmětné věci na straně žalovaných o společenství samostatné, mající za následek povinnost každého žalovaného, tedy i stěžovatele, zaplatit samostatně také soudní poplatek z odvolání. Na obsáhlé odůvodnění usnesení odvolacího soudu lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. března 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu