Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 559/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti O. S., zastoupeného JUDr. Jiřím Bednářem, advokátem se sídlem Praha 2, Mikovcova 7, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2010 č. j. -83 a usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. prosince 2009 č. j. -43, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. února 2010, která splňuje formální podmínky stanovené pro její věcné projednání , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Stěžovatel namítal, že napadenými rozhodnutími byly porušeny ústavní principy, zejména právo stěžovatele na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a to zejména pokud jde o vazební důvod, který má na mysli ustanovení § 67 písm. b) a c) trestního řádu. Stěžovatel rovněž namítal, že o jeho vazbě bylo rozhodováno po více než 48 hodinách po jeho zadržení, čímž došlo k porušení , 2 a 3 y.

II.

Z předložené ústavní stížnosti a připojených příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. prosince 2009 č. j. -43 vzat do vazby, která počala dne 15. prosince 2009 v 15.55 hodin, z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. a), b), c) trestního řádu. Proti usnesení o vzetí do vazby podal stěžovatel stížnost. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. ledna 2010 č. j. -83 napadené usnesení zrušil a znovu rozhodl tak, že se stěžovatel bere do vazby z důvodů § 67 písm. b), c) trestního řádu, která počíná dne 15. prosince 2009.

III.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu y (dále jen " ") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem ( a násl. y) buď vůbec, anebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nález ve věci

sp. zn.

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, sv. 6, č. 88, str. 145, vydání 1., Praha, C. H. Beck 1997). Rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Vazbu je nutno respektovat jako zajišťovací institut, který slouží k dosažení účelu trestního řízení a je přirozené, že rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoli jistoty) ohledně důsledků které mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě. Tento závěr vyplývá jak z teorie trestního práva, tak z dikce příslušných ustanovení trestního řádu.

Podle přesvědčení Ústavního soudu napadená rozhodnutí z hlediska požadavků kladených na obsah takovýchto rozhodnutí uvedených v § 134 odst. 2 trestního řádu obstojí, a to v nezbytném rozsahu stran odůvodnění rozhodnutí vzetí stěžovatele do vazby [§ 67 písm. b), c) trestního řádu]. V tomto ohledu je za stávající důkazní situace pod aspektem úsudku o povaze, závažnosti a rozsahu stíhané trestné činnosti, existence reálné "hrozby vysokého trestu" a okolností soudem zjištěných k osobě stěžovatele relevantní názor soudu, že vzetí do vazby je zcela na místě, takto ústavně souladným výrazem nezávislého soudního rozhodování ( y).

K námitce stěžovatele, že o jeho vazbě bylo rozhodováno po více než 48 hodinách po jeho zadržení Ústavní soud konstatuje, že tato námitka je toliko polemikou stěžovatele s odůvodněním rozhodnutí Krajského soudu v Praze, který stěžovateli podrobně vyložil, že pokud byl stěžovatel zadržen dne 15. prosince 2009 v 15.55 hodin, pak k odevzdání stěžovatele soudu s návrhem na vzetí do vazby došlo dne 17. prosince 2009 v 11.15 hodin, tedy ve vymezené lhůtě 48 hodin s tím, že v daném případě se nejedná o odevzdání fyzické, ale k odevzdání zadržené soby soudu dochází podáním návrhu na vzetí do vazby (§ 77 odst. 1 trestního řádu). Od 17. prosince 2009 v 11.15 hodin pak začala běžet lhůta vymezená v § 77 odst. 2 trestního řádu, dle níž je soudce povinen zadrženou osobu (odst. 1) vyslechnout a do 24 hodin od doručení návrhu státního zástupce rozhodnout o jejím propuštění na svobodu anebo rozhodnout, že ji bere do vazby. K tomuto rozhodnutí došlo již 17. prosince 2009 před 16.15 hodin, takže i tato lhůta byla soudem dodržena. Stěžovatel se tedy mýlí, pokud se domnívá, že nelze oddělovat "předání y a předání osoby" (§ 77 odst. 1 a 2 trestního řádu), neboť povinností soudu je do 24 hodin od předání zadrženou osobu vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na svobodu (srov. kupř. nález ze dne 17. června 2004

sp. zn.

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, sv. 33, č. 80, str. 273, vydání 1., Praha, C. H. Beck 2004).

V souladu se zásadou minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů Ústavní soud shledal, že v postupu ve věci rozhodujících soudů nelze spatřovat porušení zákonných ustanovení promítajících se do roviny protiústavnosti. Obecné soudy interpretovaly a aplikovaly trestní řád ústavněprávně konformním způsobem a proto Ústavní soud nemohl přisvědčit tvrzení stěžovatele o porušení jeho tvrzených základních práv zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Pokud pak stěžovatel nesouhlasí se závěry, které ve věci rozhodující soudy vyvodily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných u ani Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. března 2010

Miloslav Výborný v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu