Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1735/09

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila - ze dne 4. března 2010

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti Servisní služby, s. r. o., se sídlem Praha 5, Kartouzská 200/4, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 3. 2009 č. j. -20, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o uložení povinnosti stěžovatelce coby oprávněné v exekučním řízení zaplatit soudní exekutorce náklady exekuce, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích jako účastníka řízení.

VýrokI. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 3. 2009 č. j. -20 se ruší. II. Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se stěžovatelce nepřiznává.

Odůvodnění

I.

1. Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňovala náležitosti ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), stěžovatelka navrhla, aby pro porušení jejího "základního práva na právní jistotu" Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, a posléze i požádala, aby jí byla přiznána náhrada nákladů zastoupení ve smyslu .

2. Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích v (napadeném) výroku II, kterým bylo stěžovatelce (oprávněné v exekučním řízení) - s poukazem na ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění - uloženo zaplatit soudní exekutorce JUDr. Ingrid Švecové náklady exekuce v částce 4 165 Kč, paušálně stanovené podle , o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala protiústavnost napadených rozhodnutí, již spatřovala v kolizi se zásadou zákazu pravé retroaktivity. Je názoru, že absentují-li v zákoně č. intertemporální ustanovení, je nutno všechna exekuční řízení zahájená před nabytím jeho účinnosti (tj. přede dnem 1. 1. 2008) posuzovat podle exekučního řádu ve znění účinném do dne 31. 12. 2007, pročež jí povinnost k náhradě hotových výdajů soudní exekutorce ukládána být neměla.

II.

4. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ve vyjádření (coby účastník řízení před Ústavním soudem) odkázal na odůvodnění napadeného usnesení, v němž měl srozumitelně vyjádřit důvody svého rozhodnutí, stojícího na procesním zavinění stěžovatelky za zastavení exekuce, a současně navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.

III.

5. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.

6. Ústavní soud poté, co ve smyslu ustanovení získal souhlas účastníků řízení s upuštěním od ústního jednání (vedlejší účastnice V. S., v exekučním řízení povinná, se svého postavení omisivně vzdala), dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

IV.

7. Ústavní soud předesílá, že totožnou právní otázku, kterou stěžovatelka nyní otevřela, posuzoval již v jejích věcech v nálezech ze dne 29. 7. 2009

sp. zn.

(N 172/54 SbNU 181), ze dne 4. 6. 2009

sp. zn.

(N 132/53 SbNU 665), jakož i ze dne 5. 5. 2009

sp. zn.

(N 110/53 SbNU 375), přičemž v prvních dvou nálezech se tak stalo ve vztahu k rozhodnutí téhož odvolacího soudu a v případě prvním i ve vztahu k témuž soudu prvoinstančnímu. Přitom právní základna tam vyjádřených názorů byla Ústavním soudem ustavena v nálezu dřívějším, ze dne 10. 3. 2009

sp. zn.

(N 51/52 SbNU 511), ve věci jiných účastníků, jež implikovala hodnocení aplikace ustanovení exekučního řádu ve vztahu k jeho novele provedené rovněž.

8. V nálezu

sp. zn.

(a podobně v dalších výše označených) Ústavní soud konstatoval porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces ( d, dále jen "Listina"), neboť dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace důsledků založených ve vztahu k ustanovení exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007 je "nutno pro posouzení intertemporality založené předmětnou novelou analogicky vycházet z maximy vyjádřené v ustanovení exekučního řádu a výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007".

9. Tento závěr se plně vztahuje i na nyní projednávanou věc a je pro Ústavní soud zde závazný, neboť y dopadá i do jeho poměrů, není-li zde kvalifikovaný důvod k odchylce.

10. V podrobnostech proto postačí na shora označená rozhodnutí Ústavního soudu odkázat, neboť - nadto - jsou účastníkům známa, jelikož jim byla (v té či oné míře) adresována. V jejich světle a z dalších tam obsažených důvodů napadené rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí, a to očividně.

11. Není od věci připomenout i tam obsažené obiter dictum, vyjádřené ve vztahu k ústavněprávní interpretaci "sporného" ustanovení § 89 exekučního řádu v novelizovaném znění; zde Ústavní soud uvedl, že "větu druhou § 89 exekučního řádu nutno tudíž interpretovat v návaznosti na větu první předmětného ustanovení, tj. v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného je povinnost oprávněného hradit paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi odvislá od posouzení míry jeho zavinění na zastavení exekuce".

V.

12. Řečené vede k závěru, shodnému s tím, jenž byl vysloven k předchozích řízeních, že Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích napadenými usneseními právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované y, skutečně porušil. Proto podle ustanovení ústavní stížnosti zčásti vyhověl a podle ustanovení napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích zrušil.

13. Co do návrhu, aby stěžovatelce byla přiznána náhrada nákladů zastoupení před Ústavním soudem, Ústavní soud podmínky formulované ustanovením neshledal, neboť dosažený výsledek řízení a její osobní poměry se nikterak významně neodlišují od srovnatelných poměrů obdobných.