Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3063/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. H., zastoupeného Mgr. Radimem Kubicou, advokátem se sídlem Frýdek-Místek, O. Lysohorského 702, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2009 č. j. -30, Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2008 č. j. -16, Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 2008 sp. zn. a ze dne 2. 3. 2006 č. j. -22, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházejí z ustanovení a násl. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení soudů v jeho občanskoprávní věci s tím, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 odst. 1d.

Ve stěžovatelově věci, identifikované napadenými rozhodnutími, bylo jako poslední rozhodnutí vydáno Nejvyšším soudem dne 20. 8. 2009 usnesení č. j. -30, jímž řízení o stěžovatelově "dovolání" zastavil, protože stěžovatel svůj návrh směřoval vůči usnesení soudu prvního stupně (ze dne 2. 3. 2006 č. j. -22), jež dovoláním úspěšně napadnout nelze; nedostatek funkční příslušnosti je totiž neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jež má za následek zastavení řízení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2006 č. j. Ro 12832/93-22 mu nebylo nikdy doručeno, což bylo možné prokázat příslušným spisem, který byl však skartován; z tohoto důvodu mělo nejprve dojít k jeho rekonstrukci a poté měl být spisem proveden důkaz. Dále stěžovatel namítá nesrovnalosti v označení žalobce a žalovaného, jelikož původní žaloba nesměřovala vůči stěžovateli, ale vůči "jakémusi subjektu označenému jako firma Svatý Albert"; mimoto žalobce byl v roce 1996 vymazán z obchodního rejstříku a tudíž není jisté, s kým bylo vedeno řízení. Konečně stěžovatel vytýká Nejvyššímu soudu, že jej nevyzval k zajištění právního zastoupení pro podání dovolání ani k odstranění jeho vad v situaci, kdy bylo z jeho obsahu (byť nepřímo) zřejmé, že napadá rovněž usnesení odvolacího soudu.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [ ].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

Jde-li o výklad a aplikaci předpisů obecného práva, lze je hodnotit za protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (viz teze "přepjatého formalizmu").

Výtkám proti rozhodnutí dovolacího soudu, jímž bylo řízení o "dovolání" zastaveno, však přiznat opodstatnění - ve vyloženém smyslu - nelze, neboť z rozhodného podání adresovaného Nejvyššímu soudu je patrný projev stěžovatelovy vůle směřovat je právě proti rozhodnutí soudu prvního stupně, a nikoli proti pravomocnému rozhodnutí soudu odvolacího, jak vyžaduje ustanovení Ze skutečnosti, že stěžovatel byl zastoupen advokátem v odvolacím řízení, lze dovodit, že měl vědomost o možnosti ochrany svých zájmů prostřednictvím právního zástupce, jakož i přístup k takovému zastoupení. Co do postupů k opravě dovolání pak nelze přehlédnout, že - šlo-li o jeho rozsah - byl k dispozici toliko časový úsek doby trvání lhůty k dovolání, a po jejím uplynutí vést stěžovatele k zajištění zastoupení již pozbylo smyslu. Rozhodnutím dovolacího soudu tudíž k porušení procesních práv stěžovatele nedošlo, a tím ani k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu y.

V důsledku toho je ústavní stížnost v části, jíž toto usnesení stěžovatel napadá, návrhem zjevně neopodstatněným [ ].

Ve vztahu k rozhodnutím soudu prvního a druhého stupně je pak určující, že podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Je-li mimořádným opravným prostředkem dovolání podané v občanském soudním řízení podle a násl. , přichází v úvahu (jeho) odmítnutí coby nepřípustného "z důvodů závisejících na ... uvážení" (ve smyslu citovaného ) - z povahy věci [srov. a contr. nebo b) ] - jen v případě dovolání přípustného podle (případně přípustného podle jeho obdobného užití podle , ).

V případě zastavení dovolacího řízení pro nedostatek procesní podmínky, tedy pro nesplnění předpokladů k tomu, aby toto řízení mohlo být vedeno a aby se dovolací soud mohl zabývat věcí samou, pak nutně o prosazení důvodu "závisející na uvážení" jít nemůže, neboť dovolací soud zde - při založení stěžovateli nepříznivého výsledku řízení - prostor pro "uvážení" žádný nemá.

Bylo-li řízení o "dovolání" zastaveno, nesvědčí tedy stěžovateli dobrodiní ustanovení , a proto bylo třeba lhůtu k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím nižších soudů počítat již od doručení rozhodnutí soudu odvolacího, v důsledku čehož je ústavní stížnost v této části podána opožděně [ ].

Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl dílem jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání a dílem jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení a odst. 2 písm. a) .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. března 2010

Vladimír Kůrka

předseda senátu