Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 870/09

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. arch. P. K., dříve zastoupeného Mgr. Ditou Křápkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Obilní trh 4, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2009, č.j. -51, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 2. 2008, č.j. -33, takto:

Po zemřelém stěžovateli Ing. arch. P. K. bude v řízení o ústavní stížnosti pod sp. zn. pokračováno s dědici 1/ J. K., 2/ M. K. a 3/ O. K.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozsudků obecných soudů, neboť jimi podle jeho názoru mělo dojít k porušení základních práv, plynoucích z , a 4, a 4 a a 3 základních práv a svobod (dále jen " "), z a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluvy") a z Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě.

V záhlaví jmenovaná advokátka dne 19. 8. 2009 Ústavnímu soudu sdělila, že stěžovatel dne 28. 4. 2009 (v průběhu řízení o ústavní stížnosti) zemřel, a dědické řízení, vedené Obvodním soudem pro Prahu 8 "zatím není ukončeno"; posléze (dne 27. 1. 2010) oznámila, že "pan M. K. a pan O. K. mají zájem jakožto právní nástupci po svém otci pokračovat ve sporu vedeném u Ústavního soudu ČR pod

sp. zn.

", předložila speciální plné moci k jejich zastupování v řízení před Ústavním soudem a připojila kopii pravomocného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 11. 2009 č. j. -108, jímž byla určena obvyklá cena majetku, výše dluhů a čistá hodnota dědictví ( ), a schválena dohoda dědiců - pozůstalých manželky J. K. a synů M. K. a O. K. - o vypořádání dědictví ( ).

neobsahuje ustanovení, které by výslovně upravovalo procesní situaci, kdy v průběhu řízení o ústavní stížnosti stěžovatel zemřel; podle ustanovení tohoto zákona se tudíž přiměřeně použijí ustanovení , což zde obrací pozornost jmenovitě k jeho ustanovení . Podle něj pak platí, že ztratí-li účastník po zahájení řízení způsobilost jím být dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat; v kladném případě rozhodne usnesením o tom, s kým, resp. kdo bude procesním nástupcem zemřelého účastníka.

Původní stěžovatel se žalobou, odvolávající se na ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, domáhal, aby byla žalované České republice - Ministerstvu financí uložena povinnost zaplatit mu 2 018 847 Kč s příslušenstvím, a to z titulu tvrzené náhrady škody, jež mu měla být způsobena specifickým "nesprávným úředním postupem", založeným protiústavní regulací nájemného v jeho domě. Obvodní soud pro Prahu 1 žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl a Městský soud v Praze toto rozhodnutí ústavní stížností rovněž napadeným rozsudkem jako věcně správné potvrdil ( ).

Není pochyb, že v dané věci pokračování v řízení ničeho nebrání, neboť nejde o právo, jež je vázáno jen na osobu účastníka řízení, smrtí účastníka nedochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu, a ani zde není situace, kdy účastník řízení nemá právního nástupce.

Podle jsou - zásadně - procesními nástupci zemřelé fyzické osoby její dědici, resp. ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

Z předchozího, jmenovitě z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 11. 2009 č. j. -108, plyne, že dědici stěžovatele jsou známí (pozůstalá manželka a synové) a dědické řízení bylo ukončeno schválením jejich dohody. Z obsahu tohoto usnesení se však nepodává, že by tato dohoda zahrnovala i vypořádání toho majetkového práva, jež představuje pohledávka, uplatněná původním žalobcem (zůstavitelem) v daném řízení před obecnými soudy.

Tento výsledek dědického řízení je nevyhnutelné přirovnat situaci, kdy dědictví (při známém okruhu dědiců) nebylo dosud vypořádáno, pročež se uplatní zásada, že "dědici se považují za vlastníky všech věcí a majetkových práv patřících do dědictví (celého majetku zůstavitele), z právních úkonů týkajících se majetku patřícího do dědictví jsou povinni a oprávněni vůči jiným osobám společně a nerozdílně a ve sporech s jinými osobami ohledně tohoto (dosud nevypořádaného) majetku mají v řízení postavení nerozlučných společníků ( ), neboť jde o taková společná práva a povinnosti, že se rozhodnutí ve sporu musí vztahovat na všechny dědice" (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. SJ 67/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2001, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/2002, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2007, sp. zn. ). Okolnost, že pozůstalí synové nabyli z dědictví nemovitost, s níž je skutkově v řízení uplatněná pohledávka spjata, není rozhodná.

Vzhledem k tomu nemohlo být rozhodnuto jinak, než že (všichni) dědici zůstavitele (původního stěžovatele) vstupují do řízení o ústavní stížnosti, a to bez ohledu na to, že pozůstalá manželka J. K. vůli být účastníkem řízení (dosud) neprojevila.

Pakliže pozůstalá manželka vskutku nemá zájem pokračovat v řízení, nezbývá jí, než vyvolat řízení podle o dodatečném projednání dědictví, s cílem, aby v řízení před obecnými soudy uplatněnou pohledávku převzali pozůstalí synové, kteří zájem v řízení pokračovat již najevo dali. Setrvá-li však v řízení, musí vzít v úvahu, že v řízení před Ústavním soudem musí být (obligatorně) zastoupena advokátem ( ), jinak nebude moci svá procesní práva v řízení fakticky vykonávat.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. března 2010

Vladimír Kůrka

předseda senátu