Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
65236.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 20/10
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele KIWEK spol. s r. o., se sídlem Mladějovice 94, 785 01 Šternberk, zastoupeného JUDr. Petrem Ritterem, advokátem, se sídlem Riegrova 12, 772 00 Olomouc, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. září 2009, č. j. 5 Cmo 407/2008 -260, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. června 2004, č. j. 26 Cm 111/98 -94, ve znění opravného usnesení ze dne 18. června 2004, č. j. 26 Cm 111/98 -113, a opravného usnesení ze dne 2. května 2006, č. j. 26 Cm 111/98 -126, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
2. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. června 2004, č. j. 26 Cm 111/98 -94, ve znění opravného usnesení ze dne 18. června 2004, č. j. 26 Cm 111/98 -113, a opravného usnesení ze dne 2. května 2006, č. j. 26 Cm 111/98 -126, byla žalovanému (stěžovateli) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 340.197,50 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
3. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. září 2009, č. j. 5 Cmo 407/2008 -260, byl k odvolání žalovaného změněn rozsudek soudu prvního stupně v napadené části tak, že žaloba o zaplacení částky 139.425 Kč s příslušenstvím byla zamítnuta. Ve zbývajícím rozsahu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá zejména porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d), přičemž zpochybňuje především, že v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi dodávkou zboží a vznikem škody. Závěrem ústavní stížnosti poukázal stěžovatel na skutečnost, že proti napadenému rozsudku podal dovolání k Nejvyššímu soudu.
5. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu "). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
6. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv. Subsidiarita ústavní stížnosti se odráží v požadavku na vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ). Vedle toho má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústav y ČR), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. V konkrétní a praktické podobě se tak realizuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Pokud právní předpis stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech jednotlivce konkrétní orgán veřejné moci, bylo by zásahem do jeho pravomoci a porušením principu dělby moci, pokud by jiný orgán o těchto právech rozhodoval bez toho, že by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci. Obě tato hlediska zohlednil Ústavní soud při aplikaci a interpretaci jednotlivých institutů zákona o Ústavním soudu v projednávaném případě.
7. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu , ve znění po jeho novele provedené zákonem č. 83/2004 Sb. , účinným ke dni 1. dubna 2004, je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Mezi tyto procesní prostředky náleží i dovolání a proto je nutné, pokud je dovolání přípustné a jeho přípustnost nezávisí pouze na uvážení dovolacího soudu, vyčerpat i tento mimořádný opravných prostředek.
8. V dané věci Ústavní soud ze samotné ústavní stížnosti zjistil, a tuto skutečnost ověřil z databáze Ministerstva spravedlnosti (http://infosoud.justice.cz/), jakož i dotazem u Krajského soudu v Ostravě, že stěžovatel podal v řízení dovolání směřující proti ústavní stížností napadenému rozsudku odvolacího soudu. V tomto případě se jedná o dovolání v části, v níž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, přípustné ze zákona podle § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř. "), a v části, v níž potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, pak o dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání a rovněž proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů tak začne stěžovateli běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Ostatně i z toho, že stěžovatel podal dovolání, které v části, v níž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně dokonce měl povinnost podat, aby ústavní stížnost byla přípustná, lze usoudit, že se sám domnívá, že tvrzený zásah do jeho práv lze odstranit v rámci dovolacího řízení. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by se naopak rozhodl vyčkávat na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž však, jak ostatně bylo popsáno shora, není důvodu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze předjímat a podání ústavní stížnosti je tedy v dané chvíli předčasné.
9. Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu .
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 9. března 2010
Jiří Nykodým
soudce zpravodaj