Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3303/09

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. Š., zastoupeného Mgr. Annou Kovářovou, advokátkou v Jihlavě, Telečská 7, proti usnesení primátora statutárního města Jihlavy ze dne 11. 2. 2009 č. j. P/222/2009 a rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne 7. 5. 2009 č. j. KUJI 34386/2009, sp. zn. PS/P/AS/2, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou dne 21. 12. 2009 a řádně doplněnou dne 22. 2. 2010, se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí orgánů veřejné moci. Dle stěžovatele byla porušena jeho práva zakotvená v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "", přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

Z předložených kopií napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že primátor napadeným usnesením rozhodl v řízení o přestupku k námitce podjatosti vznesené stěžovatelem tak, že dvě úřední osoby nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci přestupku. Stěžovatel podal odvolání, na jehož základě krajský úřad napadeným rozhodnutím usnesení primátora zrušil a řízení zastavil.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Z citovaného ustanovení vyplývá zásada subsidiarity ústavní stížnosti a zásada minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci; na tyto zásady Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře poukazuje.

Ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení. Přípustnost ústavní stížnosti není dána tam, kde je tvrzenému právu poskytnuta ochrana celým právním řádem, tj. především před obecnými soudy (včetně soudů správního soudnictví).

Z výše uvedených zjištěných skutečností se podává, že stěžovatel ústavní stížností napadá rozhodnutí správních orgánů, předmětem jejichž posuzování byla námitka podjatosti úředních osob vznesená stěžovatelem v rámci projednávání přestupku. Právní řád České republiky však stěžovateli poskytuje jiné procesní prostředky ochrany jeho práv, resp. právní prostředky, kterými lze napadnout rozhodnutí správních orgánů k ochraně veřejných subjektivních práv stěžovatele. Takové prostředky však stěžovatel v dané věci evidentně nevyčerpal. Ústavní soud přitom nastupuje jako ultima ratio až tam, kde neposkytly ochranu právům jiné orgány veřejné moci (včetně soudů).

S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud postupoval tak, že ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl pro její nepřípustnost podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. února 2010

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu