Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3232/09

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti Ing. Z. N., zastoupeného JUDr. Alešem Zemanem. advokátem se sídlem Praha 2, Svobodova 7, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2009 č. j. -80 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2009 č. j. -90, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel, pro tvrzené porušení práva na spravedlivý proces, domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto, že se nepřipouští vstup stěžovatele do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobce.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s právním názorem obecných soudů, že předpokladem je nejen právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku sporu, ale i souhlas toho účastníka řízení, ke kterému by vedlejší účastník měl přistoupit, s vedlejším účastenstvím. Obecné soudy konstatovaly, že nelze požadovat od žalobkyně jako účastníka řízení před obecnými soudy, aby vedlejší účastenství snášela proti své vůli.

Je namístě uvést, že stěžovatel v ústavní stížnosti nepředkládá žádnou argumentaci na úrovni podústavního či ústavního práva, která by byla vůbec způsobilá vyvrátit citovaný právní názor obecných soudů.

Samotný nesouhlas stěžovatele s právním názorem obecného soudu není důvodem k zásahu Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů, pokud napadeným rozhodnutím nedošlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv nebo svobod.

Problematikou vedlejšího účastenství se zabývá judikatura obecných soudů velmi obsáhle; Ústavní soud se zabýval otázkou vedlejšího účastenství např. v nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2004

sp. zn.

nebo v usnesení ze dne 17. 12. 2003

sp. zn.

. V citovaném nálezu se Ústavní soud zabýval výkladem pojmu "právní zájem na výsledku řízení", a v této souvislosti uvedl, že i když tento pojem není v blíže definován, neboť zákonodárce jej ponechává na úvaze soudu v tom kterém konkrétním případě, není přitom pochyb o tom, že hlavním účelem a smyslem vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu jednomu z účastníků řízení. Jedná se tedy ve své podstatě o posílení postavení toho účastníka sporu, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje. Předpokladem je přitom zjištění, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu. Jak dále zdůraznil Ústavní soud, jde tedy o právní zájem na vítězství ve sporu toho účastníka, jehož vedlejší účastník v řízení podporuje, přičemž jeho procesní působení neslouží jen k ochraně práv či zájmů třetí osoby (vedlejšího účastníka), ale zároveň i k ochraně zájmů hlavního účastníka řízení, na jehož stranu vedlejší účastník přistoupil.

Pokud Ústavní soud vychází z výše uvedeného právního názoru i při posuzování této věci, nutně dospívá k závěru, že v případě, že účastník, na jehož straně má vedlejší účastník v řízení vystupovat, nemá zájem či dokonce výslovně nesouhlasí s podporou (pomocí) třetí osoby ve sporu, nelze tomuto účastníkovi vedlejší účastenství na jeho straně "vnutit" rozhodnutím soudu. Nelze pominout skutečnost, že vedlejší účastník má stejná (procesní) práva a povinnosti jako účastník řízení ( ), a soud s ním i obdobným způsobem jedná. Vedlejší účastník má tedy nejen možnost nahlížet do spisu, být přítomen jednání, ale jsou mu doručovány rovněž písemnosti účastníků, což mu umožňuje "kontrolovat", případně i zasahovat (byť do jisté míry) do průběhu řízení.

I když tedy stěžovatel projevil zájem vstoupit do řízení jako vedlejší účastník, soudy nepřipustily jeho vedlejší účastenství, neboť k tomu nebyl splněn základní předpoklad, tj. souhlas účastníka, na jehož straně měl stěžovatel jako vedlejší účastník vystupovat. V takovém postupu nelze shledávat ničeho protiústavního.

K témuž závěru dospěla i judikatura Ústavního soudu, kupříkladu v usnesení

sp. zn.

.

Ústavní soud připomíná, že rozeznává, v ustanovení , jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud zjištěné informace vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal zásah do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, podanou ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2010

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu