Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 446/10

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. Ř., zastoupené JUDr. Romanem Jelínkem Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 1, proti rozhodnutí proděkana Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni ze dne 21. 10. 2009, č.j. DFP-690/09, a rozhodnutí rektora Západočeské univerzity v Plzni ze dne 10. 12. 2009, č.j. PR-P 552/09, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Rozhodnutím JUDr. J. P., pověřeného vedením Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni (dále je FPR ZČU v Plzni) a Prof. Doc. JUDr. K. K., CSc., proděkana FPR ZČU v Plzni, ze dne 21. 10. 2009, č.j. DFP-690/09, bylo stěžovatelce ukončeno studium proto, že se nezapsala ke studiu v akademickém roce 2009/10. Odvolání stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí zamítl rektor ZČU v Plzni Doc. Ing. J. P., CSc. rozhodnutím ze dne 10. 12. 2009, č.j. PR-P 552/09.

Stěžovatelka navrhla uvedená rozhodnutí zrušit, protože jimi porušeno její základní právo zakotvené v y ČR a v d. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že souběžně s ústavní stížností podala správní žalobu ke Krajskému soudu v Plzni a ústavní stížnost podala z opatrnosti.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda je tato ústavní stížnost přípustná. Podle , č. (dále jen " "), je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se své zásahy do činnosti těchto orgánů veřejné moci snižovat na minimum. Ústavní soud je oprávněn rozhodnutí těchto orgánů přezkoumávat pouze za situace, kdy před podáním ústavní stížnosti byly vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ).

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že tato ústavní stížnost není přípustná. Směřuje totiž proti rozhodnutím orgánů FPR ZČU, která nejsou konečnými rozhodnutími v dané věci, tedy rozhodnutími o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Za situace, kdy stěžovatelka podala správní žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, bude takovýmto posledním prostředkem v předmětné věci eventuální kasační stížnost, podaná k Nejvyššímu správnímu soudu, respektive rozhodnutí o ní. Pokud by Ústavní soud v této fázi ústavní stížnost věcně projednal a rozhodl o ní, znamenalo by to zásah do rozhodovací činnosti správních soudů, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.

S ohledem na tyto závěry je ústavní stížnost nepřípustná. Proto ji soudce zpravodaj usnesením, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle , ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2010

František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu