Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1945/09

Ústavní soud rozhodl dne 25. února 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. J. S., zastoupeného Mgr. Vladimírem Partlem, advokátem v Brně, Cihlářská 19, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2008 č. j. -35 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2009 č. j. -58, spolu s návrhem na zrušení , , ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností ze dne 23. 7. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2008 č. j. -35 a navazujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2009 č. j. -58. Současně navrhl zrušení , , ve znění pozdějších předpisů. Dle stěžovatele byly postupem správních soudů porušeny , , a y a , , , 2 a d.

Z kopií rozhodnutí v dané věci vyplývá, že stěžovatel podal dne 30. 4. 2008 ke krajskému soudu žalobu, která byla napadeným usnesením krajského soudu odmítnuta pro opožděnost, neboť soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího správního orgánu bylo stěžovateli doručeno prostřednictvím právního zástupce fikcí (již) dne 25. 2. 2008. Stěžovatel podal kasační stížnost, jež byla zamítnuta; Nejvyšší správní soud se v rozsudku ztotožnil se závěry krajského soudu a námitky stěžovatele považoval za nedůvodné.

V ústavní stížnosti stěžovatel zrekapituloval průběh řízení před správními soudy a uvedl tytéž námitky ohledně posouzení včasnosti jeho žaloby ve správním soudnictví, které již zazněly v průběhu předchozího řízení. Novou je pouze námitka (vycházeje z obsahu odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu), že odvolací správní orgán měl stěžovatele informovat o zahájení odvolacího řízení dle .

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně judikuje, že není další instancí obecného soudnictví, ale orgánem ochrany ústavnosti. Do činnosti obecných soudů (včetně soudů správních) je oprávněn zasahovat pouze výjimečně, a to dojde-li k porušení základních práv nebo svobod. Takové porušení ze strany správních soudů však v dané věci neshledal.

Stěžejní je v dané věci posouzení zachování práva na spravedlivý proces, resp. problematika přístupu k soudu. Správní soudy se shodly na tom, že žalobu ve správním soudnictví podal stěžovatel opožděně, neboť mu bylo rozhodnutí odvolacího správního orgánu doručeno prostřednictvím právního zástupce fikcí, tedy odvolání plné moci v době uložení (doručování) zásilky nebylo vůči správnímu orgánu (a jeho úkonům doručovacím) účinné. Stěžovatel tento závěr v ústavní stížnosti vyvrací shodnou argumentací, kterou uvedl již ve své kasační stížnosti. Ústavní soud má za to, že správní soudy se otázkou doručování správním orgánem, účinky odvolání plné moci a fikcí v dané věci řádně zabývaly a Nejvyšší správní soud se dostatečně vypořádal také se všemi námitkami vznesenými stěžovatelem v kasační stížnosti. Vzhledem k tomu, že v ústavní stížnosti znějí námitky shodné, Ústavní soud odkazuje na dostatečné, srozumitelné, logické a přiléhavé odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. V závěrech správních soudů Ústavní soud neshledal vybočení z ústavních kautel, tedy nemá za to, že by u stěžovatele došlo k protiústavnímu odepření přístupu ke krajskému (správnímu) soudu. Námitka o povinnosti informovat stěžovatele o odvolacím správním řízení je pak novou, tedy nepřípustnou, z hlediska subsidiarity ústavní stížnosti, avšak lze uvést, že i na tuto dává odpověď již rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Zde je uvedeno, že stěžovatel sám podal proti rozhodnutí správního orgánu odvolání (není tedy zřejmé, proč by měl odvolací správní orgán stěžovali oznamovat zahájení tzv. řízení ex offo).

Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv, kterých se v ústavní stížnosti vznesenými námitkami domáhal, proto Ústavní soud postupoval dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ", a ústavní stížnost odmítl.

Pokud jde o návrh stěžovatele dle , jímž stěžovatel s ústavní stížností spojil také požadavek na zrušení , , ve znění pozdějších předpisů, je na místě rovněž tento návrh odmítnout. Návrh dle sdílí osud ústavní stížnosti, která byla v dané věci odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2010

Vladimír Kůrka

předseda senátu Ústavního soudu