Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 238/10

Ústavní soud rozhodl dne 16. února 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelů 1) M. Z. a 2) Mgr. D. Z., zastoupených JUDr. Petrem Cardou, advokátem se sídlem Pod Věží 3, 568 02 Svitavy, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. října 2009 č. j. -411, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelé napadli v záhlaví označené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, jímž bylo (k jejich odvolání) potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 17. srpna 2009 č. j. -403. Tímto rozhodnutím tamní soud zastavil řízení (o odvolání žalovaných) s poukazem na přesně označená rozhodnutí nepřiznávající jim osvobození od soudních poplatků a dále na rozhodnutí, jimiž byli k zaplacení soudního poplatku vyzváni, a to s odkazem na to, že neshledal naplnění podmínek uvedených v , o soudních poplatcích, ve znění pro posouzení předmětné otázky rozhodném.

Stěžovatelé se cítí být napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové dotčeni ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v a y základních práva a svobod. Poukázali na to, že soudní poplatek převyšuje mnohonásobně jejich příjem, přičemž zastavením řízení jsou zbaveni možnosti přezkoumání pro ně nepříznivého meritorního rozsudku v odvolacím řízení. Připomněli, že opakovaně tvrdili a osvědčovali, že majetkem v době splatnosti soudního poplatku z odvolání nedisponují, neboť "jejich podíly na dědictví byly převedeny na třetí osoby". Nadto namítají, že podmínky pro zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku nebyly splněny proto, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla zaslána jen jejich zástupci, nikoliv jim samotným, k čemuž na podporu svého názoru o protiústavnosti takového postupu odkázali na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

,

a IV. US 238/99.

Pro tyto důvody se stěžovatelé v petitu návrhu domáhali zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí krajského soudu.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Vycházeje z jejich stížnostních námitek, není možno přisvědčit argumentaci stěžovatelů o porušeni ústavně zaručených práv, když Krajský soud v Hradci Králové z mezí ústavnosti nevykročil. Potud nutno rovněž říci, že samotné tvrzení stěžovatelů o převodu jejich dědických podílů na třetí osoby potom bez dalších souvisejících relevantních tvrzení nemůže závěr o nesprávnosti jeho vývodů založit.

Námitky připínající se k nedoručení výzvy k zaplacení soudního poplatku přímo jim, dovolávající se . (ve znění účinném do 30. června 2009), jsou lichými jak z pohledu smyslu a účelu předmětné právní úpravy (pojednává o z povahy věci nezastupitelném osobním vykonání příslušného úkonu), tak i z toho důvodu, že stěžovateli označené nálezy, resp. jejich rozhodovací důvody se vztahují k odlišné procesní a právní situaci (totiž ve správním soudnictví blíže v nich popsané) a v daném ohledu byly co do právních konsekvencí nadto nálezem Ústavního soudu

sp. zn.

posléze překonány. Odůvodnění těchto nálezů nepokrývá případ stěžovatelů, naopak obecné soudy náležitě reflektovaly úpravu doručování v obsaženou (srov. i usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

).

Vzhledem k uvedenému byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. února 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu