Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3126/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. J. S., zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem advokátní kanceláře PONCZA | ŠRÁMEK, se sídlem Pobialova 10, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. -498 ze dne 22. 9. 2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 3. 12. 2009 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní formální náležitosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kladené. Stěžovatelka se touto ústavní stížností domáhá zrušení výše citovaného usnesení, jímž nebylo vyhověno jejímu návrhu na opravu protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 18. 5. 2009. Stěžovatelka má za to, že tímto postupem bylo porušeno její základní subjektivní právo na spravedlivý proces, jež je jí garantováno zejména d (dále jen " ").

K procesní stránce právě posuzované věci budiž na tomto místě ještě poznamenáno, že řízení u krajského soudu, v rámci něhož bylo vydáno i napadené usnesení, bylo již pravomocně skončeno, a to rozsudkem ze dne 18. 5. 2009 sp. zn. právě citovaného rozsudku byla nadto posouzena v rámci řízení o ústavní stížnosti podané stěžovatelkou, když Ústavní soud tuto stížnost odmítl svým usnesením ze dne 8. 10. 2009

sp. zn.

jako zjevně neopodstatněnou podle .

Ústavní soud přezkoumal napadené procesní rozhodnutí krajského soudu z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal. Z y vyplývá, že Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, a proto není povolán k přezkumu správnosti výkladu a použití norem jednoduchého práva, neboť tato povinnost v zásadě svědčí obecným soudům.

Při posuzování předmětného případu vyšel Ústavní soud především ze skutečnosti, že napadené procesní rozhodnutí soudu se týká řízení, jež bylo pravomocně skončeno meritorním rozsudkem, jehož ústavnost již byla přezkoumána. Jakýkoli přezkum tohoto procesního rozhodnutí je tedy bezpředmětný. I v případě, že by Ústavní soud návrhu stěžovatelky vyhověl, na meritorním rozhodnutí by to stejně nemohlo nic změnit. Teorie a praxe ústavního soudnictví v této souvislosti vyžaduje, aby ústavní stížnost byla projednávána ve stavu bezprostředního a přítomného zásahu (unmittelbare und gegenwärtige Betroffenheit v praxi Spolkového ústavního soudu - srov. k tomu např. Bundesverfassungsgerichtsgesetz. Mitarbeiterkommentar. Heidelberg 1992, s. 1174n., K. Schleich: Das Bundesverfassungsgericht. 3. vyd., München 1994, s. 142 - 150), tj. ve stavu, kdy spor ještě neodezněl nebo nebyl vyřešen jinou cestou s ohledem na princip minimalizace zásahů do pravomocných rozhodnutí a ekonomie soudního řízení.

Z povahy institutu ústavní stížnosti i z právě uvedeného vyplývá, že Ústavní soud je povolán zasáhnout zásadně jen tehdy, byla-li rozhodnutím, popř. jiným zásahem orgánu veřejné moci, porušena ústavně zaručená práva a svobody stěžovatele, když toto porušení musí být v době rozhodování ústavní stížnosti stále aktuální.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 17. února 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu