Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 367/10

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti Ostreal s.r.o. se sídlem U Rourovny 556/3, Ostrava-Svinov, zastoupené Mgr. Jaromírem Jarošem, advokátem Advokátní kanceláře U Rourovny 556/3, Ostrava-Poruba, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2009 č.j. -119 a návrhu na odložení vykonatelnosti, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení d (dále jen ), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým krajský soud opravil svůj předchozí výrok rozsudku ze dne 14. 7. 2009 čj. -87.

V řízení u obecných soudů se žalobce proti stěžovateli, v postavení žalovaného, domáhal určení, že je vlastníkem v žalobě specifikovaných bytových jednotek a spoluvlastnických podílů. Rozhodnutí okresního soudu, který žalobu zamítl, bylo odvolacím soudem změněno tak, že bylo určeno, že žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí. Proti rozhodnutí krajského soudu podal stěžovatel dovolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto.

Dne 13. 11. 2009 bylo vydáno opravné usnesení, kterým byla dle ve výroku I. opravena nesprávná výše spoluvlastnických podílů přináležejících k bytovým jednotkám (spoluvlastnické podíly byly opraveny v souladu s údaji uvedenými v katastru nemovitostí).

Stěžovatel namítá, že nebyly splněny předpoklady pro vydání opravného usnesení, neboť nedošlo k opravě zřejmé chyby v psaní. Krajský soud ve skutečnosti opravil rozhodnutí v rozporu s žalobním návrhem žalobce, který v žalobním návrhu vymezil číselné zlomky podílů nesprávně a změnu žalobního návrhu neprovedl. Opravné usnesení krajského soudu nemůže stěžovatel napadnout odvoláním, a podrobit tak přezkumu nadřízeným soudem. I když bylo podáno dovolání a výroky rozsudku a opravného usnesení krajského soudu jsou z obsahového věcného hlediska vzájemně propojené, z procesního hlediska je však nutné tato rozhodnutí posuzovat samostatně.

Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.

Podle ust. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( cit. zák); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( cit.zák.). V tomto ustanovení se promítá zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.

V projednávané věci bylo podáno dovolání, které je (dle údajů poskytnutých stěžovatelem) přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. V rámci dovolacího řízení může stěžovatel nesporně uplatnit námitku předkládanou v ústavní stížnosti, neboť výrok krajského soudu bude přezkoumáván i v kontextu opravného usnesení, kterým došlo k obsahové změně původního výroku (srov. rovněž ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř). Za dané situace, kdy ve věci dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, Ústavnímu soudu nepřísluší vstupovat do probíhajícího řízení a posuzovat, zda v důsledku opravného usnesení bylo rozhodnuto v souladu s žalobním návrhem (event. bylo přiznáno více), či zda, byť bylo o nároku rozhodnuto správně, došlo k procesnímu pochybení, které svou intenzitou mohlo způsobit porušení procesních práv stěžovatele.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout dle ustanovení , jako návrh nepřípustný. S ohledem na odmítnutí návrhu se Ústavní soud nemohl zabývat návrhem na odklad vykonatelnosti rozhodnutí (návrh na odklad vykonatelnosti akcesoricky sdílí osud ústavní stížnosti).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. února 2010

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj