Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2831/09

Ústavní soud rozhodl dne 1. února 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti M. Š., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Babíkem, advokátem, AK se sídlem v Brně, Kozí 4, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2009 čj. -103 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2008 čj. -33 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem doručeným osobně dne 3. 11. 2009 se M. Š. (dále též "žalovaný 2/" případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o zaplacení částky 983.852,/ Kč s postižními právy ze směnky.

II.

Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Krajského soudu v Brně (dále jen "nalézací soud") sp. zn. vyplývají následující skutečnosti.

Dne 30. 11. 2007 nalézací soud vydal směnečný platební rozkaz, jímž bylo společnosti MORAVOLESK, a. s., se sídlem v Brně (žalovaný 1/) a žalovanému 2/ uloženo, aby žalobkyni zaplatili společně a nerozdílně žalobou uplatněné směnečné nároky do 3 dnů od doručení tohoto směnečného platebního rozkazu nebo aby v téže lhůtě podali odůvodněné námitky u soudu, který směnečný platební rozkaz vydal.

Dne 18. 3. 2008 nalézací soud námitky podané žalovaným 2/ proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 30. 11. 2007 odmítl pro opožděnost. Konstatoval, že směnečný platební rozkaz byl žalovanému 2/ doručen tzv. náhradním doručením dle ustanovením a (ve znění účinném od 1. 4. 2005 do 30. 6. 2009) k datu 12. 1. 2008; poslední den třídenní zákonné lhůty k podání námitek tak připadl na den 15. 1. 2008; námitky však byly podány až dne 21. 1. 2008.

Dne 21. 7. 2009 Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného 2/ usnesení nalézacího soudu ze dne 18. 3. 2008 potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný 2/ neunesl břemeno důkazní ohledně tvrzení, že poštovním úřadem nebyl dodržen při doručování soudní zásilky postup zakotvený v příslušných ustanoveních

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že obecné soudy svými rozhodnutími porušily základní právo na soudní ochranu dle d (dále jen " "), neboť "nedostal vůbec příležitost, aby se ... důvodnými námitkami proti směnečnému platebnímu rozkazu mohl věcně zabývat Krajský soud v Brně", takže neměl možnost domáhat se ochrany svého práva u tohoto soudu. S ohledem na věk a zdravotní stav je pro něj neúnosné, aby musel žalobkyni zaplatit tak vysokou částku; na žalovaného 1/ totiž byl prohlášen konkurs, takže nelze očekávat, že by povinnost uloženou mu směnečným platebním rozkazem splnil.

Stěžovatel vyjádřil nesouhlas se skutkovým a právním posouzením data doručení směnečného platebního rozkazu a s tím související otázky včasnosti podaných námitek nalézacím soudem a opakoval svá tvrzení v řízení před obecnými soudy již uplatněná, zejména že námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu podal včas, neboť zásilka byla na poště uložena bez předchozího pokusu o její doručení a tudíž v rozporu s příslušnými zákonnými ustanoveními o doručování, v důsledku čehož nebyly splněny zákonné podmínky pro uplatnění fikce doručení; problémy s doručováním ze strany České pošty měl již v minulosti.

IV.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnosti je třeba odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný z následujících důvodů.

Stěžovatel se dovolával práva na soudní ochranu zakotveného v a násl. y a tvrdil, že postupem obecných soudů mu byla odňata možnost domáhat se projednání svých námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nalézacím soudem; jinak řečeno, stěžovatel nesouhlasil s posouzením podmínek projednatelnosti námitek nalézacím soudem z hlediska včasnosti jejich podání.

V obecnější rovině Ústavní soud uvádí, že právo na přístup k soudu (včetně cestou podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu) není absolutní, ale může být (a zpravidla též - jako v případě stěžovatele - i bývá) předmětem různých omezení, mj. týkajících se i podmínek řízení. Tato omezení jsou z pohledu základních procesních práv dovolená a jsou důsledkem skutečnosti, že již svoji podstatou právo na přístup k soudu vyžaduje regulaci státem. Nicméně státem aplikovaná omezení nesmí zabránit nebo omezit přístup jednotlivce k soudu takovým způsobem nebo do takové míry, že by byla zasažena samotná podstata tohoto práva. Navíc musí sledovat legitimní cíl a musí existovat rozumný vztah proporcionality mezi použitými prostředky a cílem, jehož má být dosaženo.

V případě stěžovatele obecné soudy jeho námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu odmítly jako podané opožděně.

Ústavní soud je toho názoru, že stávající a v případě stěžovatele i aplikovaná zákonná úprava procesních podmínek pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu obsažená v ustanovení základní právo stěžovatele na přístup k soudu sice omezuje, nikoliv ovšem výše popsaným neústavním způsobem, tedy tak, že by byla zasažena samotná podstata tohoto práva (srov. y). Dospěly-li obecné soudy k závěru, že námitky byly podány opožděně, a svá rozhodnutí řádně odůvodnily, nelze v tom spatřovat jakýkoliv zásah do základních procesních práv stěžovatele.

Stran poukazu stěžovatele na článek 36 odst. 1 y je třeba vzít v úvahu, že toto ustanovení stanoví podmínku domáhat se svého práva "stanoveným postupem". V daném případě tímto "stanoveným postupem" nutno rozumět především postup upravený v ustanovení , které - s výjimkou odst. 2 - nedoznalo podstatných změn ani po novele , účinné od 1. 7. 2009. Tento zákonný postup stěžovatel dle přesvědčení obecných soudů nerespektoval a tudíž musel po právu snášet důsledky z toho plynoucí.

Pokud jde o posouzení otázky doručení směnečného platebnímu rozkazu stěžovateli, je Ústavní soud přesvědčen, že obecné soudy tuto otázku posoudily v souladu s příslušnými tehdy platnými zákonnými procesními ustanoveními o doručování. Obecné soudy postupovaly ústavně konformním způsobem a při šetření podstaty a smyslu základního práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 4 odst. 4 y.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 1. února 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu