Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 246/10

Ústavní soud rozhodl dne 1. února 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky SAFRON s. r. o. v likvidaci, IČ 25672550, se sídlem Široká 117/22, 110 00 Praha 1, zastoupené Mgr. Radkou Šimkovou, advokátkou, se sídlem Břehová 208/8, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009 č. j. -147, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2007 č. j. -127 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 9. 2007 č. j. -109, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 26. 1. 2010 a doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 1. 2010 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví specifikovaných usnesení Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že citovanými rozhodnutími došlo k porušení jejího základního práva garantovaného v d.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 9. 2007 č. j. -109 byl zamítnut návrh stěžovatelky, označený jako návrh na vydání předběžného opatření, na uložení povinnosti žalobcům k vydání "účetnictví včetně všech účetních podkladů žalobců za období II. a III. čtvrtletí roku 2003 ohledně budovy v Havlíčkově ul. 15, 110 00 Praha 1 - Staré Město." Obecný soud dospěl, s přihlédnutím k obsahu podání, že se jedná o návrh na zajištění důkazu ve smyslu ust. , (dále jen " "), ve znění pozdějších předpisů, přičemž neshledal existenci skutečností nasvědčujících tomu, že důkazy navržené k zajištění nebude možno provést později vůbec či jen s velkými obtížemi, a dále účelnost provedení tohoto důkazu. Usnesením odvolacího soudu ze dne 13. 11. 2007 č. j. -127 bylo řízení zastaveno, neboť odvolací soud dospěl k závěru, že posouzení návrhu brání překážka věci pravomocně rozsouzené usnesením ze dne 22. 3. 2006 č. j. -94. Dovolání stěžovatelky bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009 č. j. -147 podle ust. části věty před středníkem a odst. 6 věty za středníkem zamítnuto.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ústavní stížnost dle písm. d) y tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti ( ). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti ( y ČR), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti tak plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.

Stěžovatelka svou ústavní stížností brojí proti rozhodnutím, neboť obecné soudy dospěly k závěru, že z obsahu podání stěžovatelky se podává, že se nejedná o návrh na vydání předběžného opatření, nýbrž právě o návrh na zajištění důkazu, o němž však v daném řízení (zaplacení dlužného nájemného z pronajatých nebytových prostor) bylo již jednou pravomocně, zamítavým výrokem, rozhodnuto.

Na základě výše uvedeného dospěl Ústavní soud k závěru, že k zásahu do majetkového práva, jakož ani do jiných základních práv stěžovatelky, nebyla ústavní stížností napadená rozhodnutí způsobilá, neboť se jednalo pouze o rozhodnutí zatímní povahy (k přípustnosti ústavní stížnosti proti rozhodnutím zatímní povahy obdobně viz usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 9. 2006), kterými nejsou základní práva stěžovatelky dotčena. Ústavní stížností napadená rozhodnutí tak nejsou, ve vztahu k předmětu řízení, rozhodnutími konečnými a není jimi založen nereparovatelný zásah do základních práv stěžovatelky. O majetkových právech stěžovatelky se bude rozhodovat v probíhajícím řízení o zaplacení dlužného nájemného z pronajatých nebytových prostor.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný ( ve spojení s ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. února 2010

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj